Na první pohled by se mohlo zdát, že tohle bude nejlepší díl Fanouše, alespoň pro mě ano, protože tajuplno je něco, co mě hodně zajímá a baví. Asi tolik, jako to Dana Černého bavilo v dětství. I já mám racionálnější pohled na svět než v dětství, ale okouzlení tím, co není úplně normální, to mi zůstalo. Přece jen se ale ukázalo, že z hlediska konzistence je tenhle příběh tak nějak nejslabší ze tří, které zatím vyšly. Snad je to dáno tím, jak se zde Fanouš potřebuje dostat na různé lokace, a v některých případech je to přesouvání takové moc šroubované, až to není ani moc ladné, ale tak nějak to vyznívá tak, jak se dalo předpokládat - nuceně.
Nucenost vyplývá z toho, že si Dan vzal na paškál několik světových záhad, zajímavých témat jako jsou Yetti, lochneská příšera, ufouni a další. Spojuje tu záhady mytologické (Lemurie, Atlantida a Mu) se záhadami moderními (mimozemšťani) a objekty skutečnými (obrazce na planině Nazca). Ano, jedná se o záhady a jevy, které jsou rozhodně zajímavé, ale v komiksu jsou vlastně jen kulisou, jsou nám představeny, příliš se v nich nezastavíme a moc se zde ani neřeší to, jaká je jejich podstata, jaké by mohlo být vysvětlení. V tomhle smyslu je mnohem zajímavější bonus, který následuje za samotným komiksem, kde jsou jednotlivé záhady, které se v komiksu objeví, popsány a je k nim nakreslen i obrázek, který je sem tam skutečně výborný - například vtípek s Nessie.
Fanouš se hned na začátku příběhu nachází v celkem nezáviděníhodné situaci. Je unesen tajemnou osobou s papírovým pytlíkem na hlavě. Jak se ukáže, jedná se o Ivanu Mackerlovou, známou spisovatelku, která se věnuje především záhadám. Jak se sama velmi rychle přizná, všechno, o čem kdy psala, jsou jen výmysly, které si v podstatě vycucala z prstu. S Fanoušem se chce dát dohromady proto, aby konečně objevila ty skutečné, existující záhady, kterými naše planeta oplývá. A její zraky budou skutečně rozevřené dokořán, protože Fanouš je doslova magnet na podivnosti a hned první setkání je dostává do tajemné zapomenuté lodi - že by menší odkaz na "Vetřelce"? - jejíž pomocí se dostanou do Himalájí, kde už na ně čeká další setkání. Tím dalším setkáním je česky mluvící Yetti. A v tomhle podobném duchu se nese celý sešit.
Kniha "Fanouš: Po záhadných stopách tajuplna" vyniká jednou zásadní věcí, a to je přítomnost samotného Fanouše, který je opět tím prvkem, co z příběhu dělá o něco lepší zážitek, než jakým kniha jinak je. Kdyby zde nebyly Fanoušovi hlášky a kdyby zde nebyly ty vtipy, kterými je kniha prošpikovaná, je to neskutečně obyčejný příběh, který ani provázanost různých odkazů nezachrání. Malinko mi přijde, že Dan spoléhal na to, že Fanouš je natolik silnou, nosnou postavou, že není potřeba, aby byl příběh nějak velkým šperkem. A to se mu potvrdilo, protože kniha přece jen funguje a baví. Při několika příležitostech jsem se zasmál nahlas a nijak překvapivě za to mohly Fanoušovy hlášky.
Konec komiksu tak nějak vyznívá hezky česky, správně sarkasticky a kriticky. Také ale ukazuje na to, že se můžeme snažit, seč chceme, ale stejně tu budou živly, které nám budou kopat jámy přímo pod nohama. Hodně hluboké jámy. Danovi Černému se podařilo do komiksu vložit nějaké ty zajímavé myšlenky, jako vždy, ale stejně tak se dá říct, že prostě vytvořil dalšího Fanouše. Kniha je to zábavná a kresebný styl hodně některým vtipům pomáhá, ale v konečném důsledku je "Po záhadných stopách tajuplna" vlastně jen vzpomínkou na dětství a na krásné záhady, které nás udivovali a přiměli k tomu, abychom se zajímali o to "víc", co v našem světě možná existuje. A možná také ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat