Sedmá kniha série "100 náboj" by se dala označit jako návrat k postavám, s nimiž jsme mysleli, že už se nikdy nesetkáme, respektive k postavám, které na nějakou dobu zmizely z našeho zorného pole. Kniha je rozdělena na dvě části, kdy první se jmenuje "Ve vymrzlý troubě" a ta druhá "In stinked" (nejsem si jistý, že ten druhý příběh má český název, protože v českém překladu se ten název, pokud se nepletu, přímo neobjevuje, tak si nebudu hrát na překladatele a nechám to v tomhle anglickém názvu). První příběh původně zabral čtyři sešity, ten druhý jen tři. Celá kniha s názvem "Samuraj" se tak skládá s celkem sedmi kapitol a jedná se o kapitoly celkem drsné a taky roztahané.
Brian Azzarello si uvědomil, že před sebou má ještě celkem dost kapitol, aby dodržel oněch sto sešitů, a tak některé příběhy začal trochu natahovat. To platí v případě obou příběhů především. Ano, dozvíme se zde zásadní informace, ale stejně budete mít pocit, že to mohlo být sfouknuto trochu rychleji. Jsme více méně v polovině a já už mám pocit, že je to natahované. To není zrovna nejlepší zjištění, ale třeba další knihy ještě trochu překvapí. Fakt bych si měl z těch sérií pamatovat víc, když už jsem je jednou četl...
První příběh, "Ve vymrzlý troubě", nás vrací k postavě Loopa, syna Curtise Hughese, s nimiž jsme se poprvé mohli setkat v knize "
Hlas krve", kde jsme se s Curtisem rovnou rozloučili a s Loopem taky, protože ten putoval do vězení. Tady se s ním také setkáváme. Vlasy mu trochu narostly, ale problémový zmetek je to stejně. Kluk má ale schopnosti a nebojí se. Nejde však o to, že se nebojí, ale jde o to, co s ním bude dál. Příběh se nám v těchto čtyřech kapitolách neuzavře, ale je celkem jasné, o co jde. Graves verbuje. Graves potřebuje nové minutemeny a jak to tak vypadá, Loop by se měl stát jedním z nich. Bude to ale trochu problém, protože Azzarello a Risso jsou vysazení na obrovské chlapy, mlátičky a zabiják, a tady se ve vězení sejdou hned tři. A mezi nimi i postava, o které jsme si mysleli, že už jí nejspíš nikdy neuvidíme. Já jsem rád, že tady pořád je, protože tenhle vzteklý pes je prostě skvělý.
Dalšího vzteklého psa máme i ve druhém příběhu, kde se vracíme k postavě Jacka Dawa, s nímž jsme se setkali poprvé v knize "
Rozčtvrcený zítřek", v kterém dostal od Gravese kufřík se zbraní a sto náboji, aby zjistil, že ten, kdo mu maximálně zpackal život, je on sám. Je to feťák, který si prostě nemůže pomoct, a se svým parťákem Mikeym, o němž jsme si mysleli, že ho nejspíš taky sejmul, se zrovna vydal na cestu za Mikeyho strýcem, který má takovou menší zoologickou zahradu. Líbí se mi, jak si Azzarello hraje se světem, jak nám dokáže ukázat, co všechno se v něm děje a v čem všem se dá kšeftovat, když máte nápad a dobré přátele, kteří vás neprásknou. Hlavně když jsou ti přátelé od policie. I tohle je příběh, který se úplně neuzavře, ale je patrné, že se nám posouvá trochu dál. Minimálně se posouvají postavy. A s Loopem i Jackem se jistojistě ještě setkáme.
 |
| Nádherná obálka k č. 49 |
Kniha "Samuraj" je celkem roztahaná a ty příběhy se na první pohled zdají trochu prázdnější. Asi ale nemůžeme čekat, že ve sto sešitech bude pořád nabušená akce. Azzarellovi se ale dál daří, aby jeho příběhy byly nové, celkem originální a tak nějak v duchu těch jednotlivých postav. Loop si musí projít pořádným peklem, aby dokázal dál bojovat o svůj život a hlavně vyhrávat. Jackie si zase musí uvědomit, kde je jeho místo, že je vlastně divokým zvířetem, které potřebuje volnost. Ještě se máme na co těšit, ale tuhle knihu prostě musím brát jako další můstek, jako seznámení se s postavami, jejichž pravá chvíle teprve ještě přijde. Azzarello s Rissem před nás ale začínají stavět stále zajímavější a zajímavější postavy, které se vyvíjejí. To se pak dobře čte.
Žádné komentáře:
Okomentovat