To se nám ten příběh zase nikam neposunul, co? No jo, Brian K. Vaughan má takový celkem zajímavý dar. Dokáže psát o něčem, ale přitom dosáhnout toho, že se z celkového hlediska v podstatě nic nestane. Kniha "Zvláštní vydání" je toho krásným příkladem. Jsou do ní zahrnuty celkem čtyři příběhy, přičemž ten první je nejdelší, přesto jsme se nikam nepohnuli od chvíle, kdy jsme se s hlavní trojicí rozloučili naposledy. To bylo na ponorce, na niž se dostali po plavbě lodí, která převážela pořádné množství drog. Oni jen toužili se dostat do Japonska, aby mohli vystopovat Ampersanda, který byl unesen.
První příběh, který je rozdělen do celkem čtyř kapitol, nese název, jak se dalo celkem logicky předpokládat, "Zvláštní vydání". Brian zde opět ukazuje, že i když nehodlá děj jen tak někam posunout, postavy nenechá postávat na místě, ale vždycky pro ně má něco připraveného. Pokud se v těchto příbězích něco dozvíme, tak je to minulost 355, která nepatří k těm milým, na něž se dobře vzpomíná. Ze svého života tentokrát odhaluje víc, než by se dalo očekávat od někoho, kdo je tak uzavřený. Epizodu "Holky s holkama" už máme za sebou, Yorick se z toho ještě vzpamatovává, ale čeká je jiné dobrodružství. Yorick je v Austrálii, a tak si samozřejmě nenechá ujít příležitost, aby hledal Beth, svou skorosnoubenku - jejich láska dostává silně osudový nádech. Chce se říct, že se nám kruh uzavírá, ale tak jednoduché to samozřejmě není. Navíc po Yorickovi jde ženská - kdo také jiný? - a ukáže nám z Yoricka víc, než bychom si možná přáli vidět. Mimochodem, tenhle příběh nechá hodně otevřených konců.
V Austrálii se toho moc nestalo, a tak se přesouváme zpátky do Států. V příběhu "Hodina smrti naší" zjišťujeme, že Yorick toho ve Spojených státech nechal možná víc, než by se na první pohled zdálo. Setkáváme se znovu s Héró, která je na podivné misi - na pochůzkách, jak sama říká - a setkává se s Beth, tou, s níž měl Yorick sex na hřbitově v knize "
V kruhu". Jak zjišťujeme, všechno má svoje následky, ale stejně tak si uvědomujeme, že Yorick možná nebude až takový retard, jak by se na první pohled zdálo. Tohle je opravdu hezký příběh, který do série "Y: Poslední z mužů" vkládá trochu toho milého, hezkého, trochu citu.
Nějaký ten cit do děje vloží i příběh "Knoflíky", který nás sice v ději posouvá dál, ale jen proto, abychom mohli z 355 vzpomínat na to, jak se vlastně dostala ke Culperově skupině. 355 je zabiják, o tom žádná, ale všechno to, čím je, má nějaké důvody, má nějakou minulost. Brian z ní dělá skutečného člověka, dává jí příčiny, to, co z ní udělalo její současnou verzi. Minulost nás všechny ovlivňuje, tak to máme jednoduše zařízeno, a právě tahle skutečnost se mi na příbězích líbí. To, když pochopíte, co oblíbenou postavu utvářelo, jako kdybyste se s ní ještě o něco líp spojili. Brian tohle chápe a Goran Sudžuka mu kresbou přitakává. Mimochodem Goran kreslil všechny tři jednosešitové příběhy, které se v knize "Zvláštní vydání" objevily. Pia Guerra si pro sebe nechala jen příběh titulní.
"1000 psacích strojů" je poslední kousek do skládačky. Dovídáme se příběh Ampersand a toho, jak se dostal Yorickovi, proč je tak speciální, kde se to v něm vzalo a co se mu děje v současné době, kdy se ocitl - poměrně nedobrovolně - v Japonsku. Ano, opice v hlavní roli. A co? Komiks je zase hodně ukecaný, jak je u Briana zvykem, což mně osobně nevadí, protože já nějak tíhnu spíše k dialogovým scénám. Problém je ten, že kresba se u sedmého dílu už zdá neskutečně sterilní, neplodná. Obálky jsou vizuálně mnohem krásnější než kresba uvnitř. Nepomáhá tomu moc ani Sudžuka, který svou kresbu silně přizpůsobil stylu Pii Guerry. Myslím si, že by si série zasloužila trochu živější kresbu. Co se zase musí nechat, to jsou postavy. Kresleny jsou výborně a nespletete si je. Mimochodem jsem měl taky konečně pocit, že Allison má skutečně asijské kořeny.
Žádné komentáře:
Okomentovat