Tohle je druhý díl série "100 nábojů", který mě naprosto odrovnal a kterému musím dát plné hodnocení. Ono je to možná zvláštní, protože se zde vlastně nic nevyřeší, ale to, jak jsou jednotlivé události podány, jak sledujete jednotlivé příběhy a vedlejší epizodky, najednou si uvědomíte, jak je to celé promyšlené a jak skvěle děj eskaluje až ke konečnému rozhřešení, které nás čeká přece jen ještě za nějakou dobu, ale blíží se. Série má celkem 13 knih. Čtyři další jsou před námi, ale je vidět, že už teď se schyluje k něčemu velkému. Kniha "Smrt je mým řemeslem" obsahuje pět příběhů, tak se na ně teď podíváme.
"Klid" je komiksem o tom, jak se Lono a Loop rozdýchávají na svobodě. Jak se na svobodu dostali, to je řečeno jen ve zkratce, není to nijak závratně důležité. Tahle dvojice potřebuje rozšířit řady minutemanů, a tak se setkávají s mužem, kterého Lono dobře zná, protože společně v původních minutemanach skutečně byli. Vracíme se tak k postavě Victora, který nám toho v předchozí knize celkem dost pověděl. Byl to on, kdo vyprávěl příběh, jak vlastně vznikl Trust. "Klid" je krásnou ukázkou toho, jak minutemani vstupují do cizích životů a jak je mohou snadno změnit bez toho, aby si oni sami dělali nějaké výčitky. Krásně vulgární, sexy hnusný příběh, kterému Rissova kresba zase jednou sedí jako ulitá,čímž chci vyjádřit, že jiná by to nedokázala vyjádřit tak syrově a s takovou atmosférou.
"Pohlédni na syna" je nejdelším příběhem v celé knize, protože zabírá celé čtyři kapitoly. Opět zde sledujeme příběh jednoho obyčejného kluka, který se prostě jen tak namotá k událostem, jež jsou pro příběh zásadní. Tohle je Azzarellův dar, že neustále dokáže vymýšlet vedlejší příběhy, které jsou výborné, a vy přesto nepřicházíte o hlavní dění, jen pěkně sledujete, co bude dál. A k tomu máte ten vedlejší příběh vlastně jako bonus. Většinou jako bonus naprosto úchvatný. "Pohlédni na syna" opět ukazuje, jak neskutečně provázané všechno je. Tady se sejdou postavy, o nichž byste si nikdy nemysleli, že k jejich setkání může dojít bez krveprolití. Navíc vidíte, jak má každá postava v příběhu svoje vyhřáté místo. Dokonce i ten ukecaný skrček, co se vrátil z Francie.
"Doupě" je do jisté míry speciální příběh. Azzarello s Rissem rozvinuli děj, který by se mohl odehrát během několika málo minut, kdy ani nikdo neumře, do celého sešitu, navíc vás ještě přesvědčili o tom, že je to neskutečně cool a že se zde dozvíte něco zásadního, respektive, že zde dochází ke zlomu. Zlom by mohl znamenat zásadní impuls, který potřeboval Jack, jeden z původních minutemenů. Jack je zvířetem, jež kolem sebe kope a kouše, protože neví, co jiného udělat se svým životem. Graves se opět ukazuje mistrem manipulace a Risso mistrem kresby, která vás prostě musí uchvátit svou hranou jednoduchostí, ale neskutečnou promyšleností z hlediska každého záběru.
Po chvilce pauzy se vracíme k Lonovi, Loopovi a Victorovi, kteří to táhnou spolu. Lono se nám předvádí ve své výsostné formě. "Nové triky" je hodně drsný příběh, který vás nebude šetřit. Mučení je skutečně hodně intenzívní, a to vlastně ani nic pořádného neuvidíte. Jenže co je ještě důležitější, to je další zvrat, ke kterému dochází. Není úplně dořešen, není zde naplno řečeno, jak to dopadlo. Azzarello je krásně nemilosrdný. Jeho scénář vyplývá ze situace, ladně plyne, ale stejně vás najednou ohromí a vy se budete jen s otevřenými ústy koukat na to, co se vlastně stalo. Jaké asi budou následky? Je jasné, že tohle bez následků neskončí. Navíc vás Azzarello naprosto výborně napne poslední scénou, posledním panelem. A pak vás nechá čekat.
Poslední příběh nese jméno "Jen díky lásce". Na rozdíl od předchozího, který zabral dva sešity, je tohle jen jedna kapitola, která nic moc neřeší, jen je to takové to klasické rozmístění figurek na šachovnici před tím, než dojde ke skutečně agresivnímu tahu. Jsme v Novém Mexiku a musíme dořešit jeden zásadní problém. Dizzy je dost v háji z toho, co udělala. S ní je Wylie, který ji víc než cokoli jiného hlídá. Jenže tohle je jen polovina skupiny, která se utvoří na konci příběhu. A je to skupina skutečně překvapivá. Azzarello drží neskutečně vysokou scenáristickou kvalitu, dává si záležet na každém příběhu, i když by se měl odehrát jen na několika panelech, a před námi tak dál roste série, která si rozhodně zaslouží ovace. Čekání na další knihu nebude zase tak dlouhé, ale stejně vám to bude připadat, že to ubíhá strašně pomalu. O to déle se ještě budete moct těšit z toho, co přijde. Bude to velké.
Žádné komentáře:
Okomentovat