Když vezmete do ruky knihu "Matka Země" a přečtete si první čtyři kapitoly, uvědomíte si, že jste na konci. Tohle je to finále, na které jste čekali. Vzhledem k tomu, jak byla celá série vedena, lze jen těžko předpokládat, že Brian K. Vaughan přijde ještě s nějakým vysvětlením, které by dávalo větší smysl. Brian vás radši bude napínat jako kšandy, až možná prasknete. Jde ale jen o to, abyste přistoupili na jeho hru. Když přistoupíte, budete spokojení. Budete spokojení, jako jsem byl já. Podobné pocity jsem zažíval i při sledování finále "Ztracených". Hned mi bylo jasné, že to mnozí odsoudí, ale mně to k tomu sedělo. Dosavadní směřování "Y: Poslední z mužů" vede k tomu, že i tentokrát budou někteří čtenáři zklamaní.
Titulní příběh "Matka Země" je rozdělen na čtyři části a pojednává o tom, co se stalo v Číně. Do Číny míří Yorick, 355, doktorka Allison Mannová a jejich jednooká, australská kamarádka proto, že chtějí zachránit doktorčinu matku. Nebo doktorka to má v úmyslu, ale ne každý její úmysly zná. Čtveřice si ale všechno vyříká a hned na to jsou pěkně uneseni. Události eskalují a směřují ke zjištění, které konečně prolomí neznalost, konečně se nabízí řešení, které by bylo možné. Zároveň se odhalují skutečnosti, které doposud zůstávaly utajeny. Jako kdyby už skutečně nebylo co říct. Vyřeší se toho skutečně hodně, ale pořád zůstává jeden zásadní problém - Yorick se musí dostat do Paříže, aby se zde mohl setkat s Beth. Tady hlavní příběh prozatím končí.
Kniha obsahuje další dva kratší příběhy, opět takové, které se k tomu hlavnímu neváží, ale vztahují se k postavám, které Yorick cestou potkal. Tou první je Waverly (setkali jsme se s ní hned v
první knize), která dělala odklízečku těl. Povýšila, je z ní hrobnice - nebo hrobařka? Snaží se dostat do hrobů ty muže, kteří ještě neměli to štěstí. Většinou se jedná o muže žen, které si přejí pochovat své příbuzné, manžele, apod. Někdo jim musí dopřát posledního klidu. Waverly se stará i o Amazonky a dává jim práci. Tentokrát dostává na starost holku, která uspokojuje ženy za peníze. Chce ji přimět, aby žila trochu lepší život. Tady nám Brian ukazuje svůj hodně temný smysl pro ironii. V posledním panelu, který je skutečně velmi děsivý a nepříjemný, se tenhle hnus mísí s nadějí na normální život, která zde pořád přese všechno existuje.
V knize "
Malý krok pro lidstvo" jsme se seznámili s divadelní kočovnou společností. I její členky, hlavně s ambiciózní vedoucí, povýšily, a v současné sobě se snaží o to, aby dokonce natočily film. Jsou v Los Angeles, takže to k tomu doslova vybízí. Na tomhle příběhu je krásné to, že Brian má pořád nápady, které může použít. Navíc nám ukazuje jednu zásadní věc. Komiks je médium, které vypráví skvělé a velké příběhy, není to jen něco, co ovlivňuje minority. No, alespoň můžeme doufat, že k tomu někdy dojde. Myslím, že sami kolem sebe ještě vidíme, že komiks je některými - mnohými - považován za podřadný a není o něj až takový zájem, jaký by si zasloužil. Nemluvím teď o sérii "Y: Poslední z mužů", ale o komiksu obecně.
Na dvou posledních kapitolách v této knize je vidět, že se tvůrci snažili jen natáhnout příběh, trochu oddálit to velké finále, pokud se zde o velkém finále vlastně dá mluvit. Uvidíme. Nemělo by to trvat už ani půl roku a dočkáme se poslední knihy této série. I přesto, že Vaughan sérii trochu natahuje, já už jsem se tak skvěle dokázal s postavami sžít, že je mi líto, že se s nimi budu loučit. Jsou to právě ty postavy, které jsou psány uvěřitelně, lidsky, skutečně. Postavy, které pro mě dělají tento komiks tak výjimečným. Na počátku to byl výborný nápad s posledním mužem ve světě žen, ale právě postavy mě přiměly, abych četl až do konce i s tím, že může přijít zklamání. Já myslím, že budu spokojený, i když ostatní být nemusím. Divit se jim nemohu. Tempo komiksu skutečně není závratné. Ono i to rozhřešení, které je nám zde dáno, je v takovém poklidném duchu, že ani akce moc nevynikne.
Žádné komentáře:
Okomentovat