Docela se mi ulevilo, když jsem zjistil, že sedmý sešit příběhů Leonarda a jeho učedníka je opět dělaný stripovou formou, kdy nejdelší komiks má čtyři stránky a pak už je uzavřen, většinou velmi dobrou pointou. Nechci říkat, že byl sešit "
Leonardo 6: Génius na cestách" úplně špatným počtením, ale velmi silně se ukázalo, že krátké příběhy téhle dvojici vynálezců sedí prostě mnohem více. Na krátkém prostoru není potřeba rozvíjet vedlejší motivy, které mohou výrazně nudit, což se u
šestého sešitu bohužel stalo. Jako kdyby na větším počtu stránek De Groot a Turk ztráceli invenci a zajímavé nápady se objevovaly jen zřídka, ale aspoň tak ozvláštňovaly jinak celkem nudný a ne příliš originální příběh o cestě kolem světa. Sice ne za 80 dní, ale stejně.
V době, kdy vycházel sedmý díl Leonardových dobrodružství, tedy v roce 1982, z tohoto komiksu již byla oblíbená série, která se prodávala ve velkých nákladech - přes 100 000 výtisků jedno číslo. To jsou neskutečné prodeje, o kterých se může českým komiksům jen zdát. Pokud se dostane prodejnost výtisku na několik tisíc, je to úspěch, jak jsem se nedávno sám dověděl. Je ale pravdou, že náš trh je obecně omezený, nejen v případě komiksu. Tohle sám o sobě však není důvod, proč se většinou prodávají lépe zahraniční kusy, než ty původem české. On je důvod poměrně jasný. Zahraničí nabízí neskutečnou rozmanitost, osvědčení kousky, a takovým je právě i "Leonardo".
Se sedmým dílem se mi stalo něco, co se mi u předchozího a myslím, že ani u dílů předtím, stávalo jen velmi zřídka. Obecně není moc časté, že se u čtení směji nahlas, většinou si to nechávám na filmy nebo divadlo, ale tentokrát jsem se u toho přistihl hned několikrát. Uvědomil jsem si, že tohle bylo přesně to, co jsem v danou chvíli potřeboval. Humor, který mě dokáže naprosto odzbrojit, a to se podařilo. Bob De Groot a Turk jsou tvůrci, kteří si se svými postavami hrají, neustále se snaží objevovat nové vynálezy, nové způsoby toho, jak dostat učedníka z postele, ale jsou to až pointy jednotlivých komiksů, které vás skutečně dokážou uzemnit. Připomínám však, že je lépe nejen číst text, ale i obrázky, protože i na nich jsou vtipy navíc, u nichž je velká škoda, kdyby se jim čtenář vyhnul.
Ve Francii už vyšlo 44 dílů série "Leonardo" (nebo "Léonard", pokud upřednostňujete originální název) a De Groot s Turkem jsou nadále velmi pilní autoři, kteří od začátku vydávání série plodí v průměru jeden sešit ročně. Pokud se nepletu (a neplete se ani internet), tak jediným rokem, kdy nevyšel žádný sešit, byl rok 1989. Nehledal bych v tom nějakou symboliku. Navíc to vyrovnávají roky jako třeba právě 1982, kdy vyšly rovnou tři sešity, tedy kromě šestého a sedmého ještě osmý, kterého se snad také brzy dočkáme. "Leonardo" je série, která si i na našem trhu zaslouží místo. Člověk by se měl bavit, měl by se smát, a takové krátké povídky jako třeba "Vyjet si někam na měsíc...", "Chytej... bronz" nebo "Tekutina jako tekutina" přesně tohle dokážou poskytnout. Díky za ně!
Žádné komentáře:
Okomentovat