Kresba: Peyo
"Příběh šmouly Mrněte". To je název, který sám o sobě prostě zní dobře. Hlavně se naplno otevře otázka, kde se vlastně berou malí šmoulové. Kde se rodí? No dobře, tenhle sešit nám na to nedá plnou odpověď, ale aspoň trochu naznačí. Chtělo by se říct, že je nosí čáp, ale vzhledem k tomu, že zrovna svítí modrý měsíc, což je samo o sobě předzvěst podivných událostí, nemůžeme na to úplně spoléhat. Nedozvíme se tedy, jak se rodí šmoulové, ale aspoň zjistíme, že některé postavy možná nejsou takové, jak se na první pohled zdají, že šmoulo Mrzoute? Zase jsem se u šmoulů hned od začátku bavil a jsem rád Jen ať je současné děti čtou co nejvíc v téhle podobě a neseznamují se s nimi v podobě divných amerických filmů, které kouzlo těch modrých mužíčků nepochopily. Mimochodem, velmi zábavná je stránka s Gargamelem, kterému je řečeno, že má vypadnout, protože do tohoto příběhu nepatří. Výborná vsuvka a ukázka toho, jak může autor hezky vstoupit do děje.
Vzhledem k tomu, že "Příběh šmouly Mrněte" zabírá zhruba polovinu klasického sešitů, bylo jasné, že se bude muset k titulnímu příběhu ještě něco přidat. Tím prvním přídavkem je krátký komiks "Šmoula Kutil". Ne každý je kutil a vlastně ani šmoula Kutil není až takový génius, což nám ukázal i titulní příběh. Oni šmoulové nejsou obecně moc šikovní, a když přijde na nějaké to kutění, tak docela tápají. "Šmoula Kutil" je krásnou ukázkou toho, že Peyo měl dar pro groteskní komiks a na jedno téma - kutění - dokáže udělat celkem dost vtipů, aniž by se opakoval. Tohle se u grotesky, ať už je animovaná nebo komiksová, rozhodně cení.
"Šmoulí malování" aneb jak to udělat, aby se vesnička zase stala pěknou. Tak mám pocit, že tohle je sešit, kde má v každém dílu šmoula Kutil celkem důležité slovo. Důležité slovo má ale především Peyo, který neustále přichází s novými motivy, které do svých příběhů vkládal. Tentokrát je to motiv neviditelné muže, respektive zneviditelňující barvy. Ano, Gargamel se zneviditelní a dokonce se mu podaří dostat i do vesničky! Nebylo by to tak špatné, kdyby ve stejném sešitu nebyl hned následující příběh, a to "Šmoulózní svátek", který má celkem podobnou zápletku, jen tu nejde o malování, ale o jednu pořádnou oslavu. Šmoulové slaví a Gargamel se chce pozvat. Je zde velmi vtipná scéna s jeho převlekem. Šmoulové si ho sami pozvou, aby se mu mohli posmívat, což se jim nakonec vymstí. Ukážou ale, že mají za ušima a z gargamelovských problémů se vždy dostanou. Děti se mohou zlému čaroději smát. A nejen děti, i dospělí.
"Příběh šmouly mrněte" je, až na poslední příběh, celkem vyrovnanou sbírkou, která přináší tu správnou dávku humoru a zase nenudí. U posledního příběhu není špatné provedení, ale jednoduše to, že je až moc podobný příběhu třetímu. Nedá se nic dělat. Když tvoříte tak rozsáhlou sérii, prostě musí dojít k tomu, že se budete opakovat. Peyo si nadále drží celkem vysokou úroveň zábavy a sem tam přijde se skutečně výbornými vtipy, u nichž si budete smát a budete překvapeni některými scénami nebo hláškami. Ony jsou totiž skutečně hodně zábavné a nápadité. Sliboval jsem, že se budu také věnovat šmoulismům, ale tak snad příště.
Komiks "Šmoulové: Příběh šmouly Mrněte" můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Albatros.
Na Comics Blogu najdete recenze na komiksy:
"Šmoulové: Černí šmoulové"
"Šmoulové: Šmoulinka"
"Šmoulové: Šmoulí olympiáda"
Žádné komentáře:
Okomentovat