Kresba: Hergé
I když Hergé rozhodně není autorem jednoho díla, přece jen je znám hlavně jako otec Tintina. Albatros se ale rozhodl, že nás seznámí i s další tvorbou tohoto legendárního belgického tvůrce, a tak se na náš trh podívali i Jo, Zefka a Žoko (v originále Jo, Zette et Jocko). V době, kdy Hergé dokončil první verzi komiksu "
Tintinova dobrodružství 6: Ulomené ucho", což bylo v roce 1936 a jednalo se o verzi černobílou, pustil se do prvního dobrodružství s novými hrdiny, konkrétně tedy dětmi Jo a Zefkou a jejich opičkou Žoko. Opička Jocko byla v té době hodně populární hračka pro děti, a tak využil Hergé jejího komerčního úspěchu a začal psát příběhy s opičkou v hlavní roli, nebo alespoň v jedné z hlavních. Přece jen je to pro děti, tak tady musí vystupovat i děti.
Jak už to tak u Hergého bývá, své ranější komiksy předělával, což potkalo i komiks "Závěť pana Pumpa" a další díly série o Jo, Zefce a Žokovi. "Závěť pana Pumpa" nebyl první příběh, který v roce 1936 vznikl. Jednalo se o příběh "Le Rayon du mystère", tedy "Záhadný paprsek", kterému bylo později přiděleno číslo 3, a u nás už první část tohoto příběhu také vyšla. V původním pořadí byla tedy "Závěť pana Pumpa" až třetím příběhem, od roku 1951, kdy byla série znovu vydávána a upravena, došlo k přečíslování a "Závěť pana Pumpa" se stala příběhem prvním. V tomto pořadí jsou jednotlivé příběhy vydávány také u nás. Jejich zajímavostí je pak rozdělení do dvou sešitů. Není to pravidlo, stejně jako to nebylo pravidlo u příběhů Tintina. Některé Tintinovy příběhy měly také přesah do dvou dílů - nejznámější jsou asi "
Tajemství Jednorožce" a "
Poklad Rudého Rackhama".
A teď už k tomu, o čem vlastně první sešit příběhů dvou dětí a jedné opičky je. Jedná se o sci-fi příběhy, což je velmi příjemné. Tintin se technologiím úplně nevyhýbal (viz například příběh "
Míříme na Měsíc"), ale přece jen, jeho příběhy byly hlavně o dobrodružství, cestování a nějaké té kriminální zápletce. Kriminální zápletka nechybí ani u příběhů Jo, Zefky a Žoko, ale začátek je trochu mírnější. Shledáváme se s panem Pumpem, který je zastánce rychlosti, což ho nakonec stojí život. Morbidně zábavný úvod nás přivádí k jeho závěti, kde je jasně řečeno, že ten, kdo do roka dokáže přeletět trasu New York-Paříž rychlostí minimálně 1 000 km/hod, získá 10 miliónů z jeho dědictví. A kriminální zápletka nám se rozvíjí.
Synovci pana Pumpa jsou naštvaní, ale konstruktéři se předhánějí v tom, aby vytvořili letadlo, které tohle zvládne. Jedním z inženýrů, kteří na jednom letadle pracují, je i otec Jo a Zefky a právě na jeho Stratoplán H 22 se celý příběh soustředí. Jsou zde totiž živly, které se snaží, aby dokončení letadla nevyšlo, a jsou ochotny udělat cokoli. Dokonce se neštítí ani toho, aby zastřelily dítě, nebo se o to alespoň pokusili. Z příběhu je hodně znát, že ho tvořil Hergé, je zde podobná zápletka jako v Tintinových příbězích, kdy na jedné straně musí být zlosynové, na druhé straně nevinní lidé, kteří vyhrávají. V podání dvou dětí a jedné opičky je to zábavné, což se projevuje v některých skutečně dobrých vtipech - například lahev s šampaňským. Je poznat, že toho mají Jo, Zefka a Žoko s Tintinem společného mnohem více (postavy jsou si vizuálně velmi podobné, Žoko svými hláškami připomíná Filutu), ale přesto se jedná o příběh, který zaujme a pobaví sám o sobě.
 |
| A co teď? |
Jsem rád, že se Albatros rozhodl vydat tuhle sérii a trochu doufám, že se podaří ji dovydat (není tak dlouhá jako "Dobrodružství Tintina", má pouze pět sešitů), protože by to mohlo znamenat, že zde vyjdou i další Hergého komiksy, jako třeba jeden z jeho prvních - "Quick et Flupke". Hergé je jeden z tvůrců, kteří dokázali bavit snad vším, co kdy stvořili, a věnovat se jen Tintinovi je celkem krátkozraké. Albatros si tohle uvědomil a já doufám, že si to uvědomí i čtenáři. Jo, Zefka a Žoko rozhodně baví a není to až tak prvoplánové, jako by se při pohledu na obálku mohlo zdát. Některé eskapády vyloženě překvapí (třeba "pomoc" od cikánů).
Žádné komentáře:
Okomentovat