Již třicátá sedmá "Crew na kvadrát" začíná druhým dílem komiksu "Skalpy". Konečně se odhaluje potenciál série, o kterou se rozhodně chci dál zajímat. Naplno se ukazuje, v čem je síla “Skalpů”, a to je skutečnost, že je to pořádně zběsilá jízda. Tam, kde nás komiks v prvním díle pouze seznamoval s tím, kde se nacházíme, co tam děláme - více méně - a co se bude dít, tam už nám dvojka jasně ukazuje, že tohle je opravdu drsná podívaná z indiánské rezervace, kdy rezervace není jen nějaká kulisa, ale je to prostředí, které je důležité pro děj. Kdyby se to odehrávalo někde jinde, rozhodně by tomu něco scházelo. Jason Aaron si tohle uvědomuje. A stejně tak si uvědomuje, co je to pořádná kriminálka.
Dashiell Zlý kůň je skvělá postava. Pro stručné shrnutí předchozího děje, jedná se o machra, který se vrací do své rodné rezervace, kde má nevyřešenou minulost a zadělává si na problémovou budoucnost. Padne však do oka místnímu bossovi, indiánskému mafiánovi, který ho zaměstná jako člena své policie. Dashiell má v podstatě skákat, jak indián píská. Asi by ho to docela štvalo, ale Dashiell má úkol. V závěrečné scéně prvního dílu jsme se dověděli, že je to agent FBI. Sám pořádně neví, co to je, ale velmi záhy zjistí, že život v rezervaci není selanka. Lidi mu jdou po krku, s místními to má docela rozházené, bude tu nějaká ukřivděná láska. Celé to má navíc nádherně hnusnou kulisu Guérovy kresby. Hnusnou nikoli po stránce estetické, ale po stránce toho, že to ošklivé je zobrazováno.
"Skalpy" mě tak nadchly především proto, že je to silně realistické, a to i v mluvě, která je vulgární. Do prostředí zapadá dokonale. "Hrdinové" tohoto komiksu jsou hnusáci a stejně se přistihnete, že vám Dashiell sedí. Snad i proto, že ostatní jsou ještě horší. Drsné, promyšlené, navíc závěr vás donutí si přečíst další díl. Něco podobného jsem očekával od třetího dílu "Rex Mundi". Jenže na něm se v plné parádě ukázalo, že některé komiksy by neměly vycházet na pokračování. V prvním díle jsme se dověděli, že jsme ve specifickém světě, kde existuje magie a vládne inkvizice, ve druhém umřelo pár lidí a ve třetím... se nestalo vůbec nic. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, ale na třiadvaceti stránkách tohoto komiksu se prostě neděje nic, co by příběh někam posunulo, nic, co by vás mělo něčím bavit. Příšerné zklamání.
"Rex Mundi" původně také vycházelo sešitově a já se divím, že něco takového tvůrcům prošlo. Rádoby romantická vsuvka je sice hezká, ale proč by vás měla odrovnat, když pořádně neznáte pozadí vztahu. Přijde mi, že tvůrci v tomto případě vařili z vody a prostě se snažili děj natáhnout. U třetího dílu je to celkem brzy. Líbí se mi kresba, proti té nejsem kritický, sedí mi, skvěle vystihuje dobu, i když v některých případech vypadají obličeje trochu voskově, trochu jako reklama na nějaké panoptikum, ale jinak mě prostě baví. Také je to to jediné, co třetí díl táhnul dál. Až - jestli - tenhle komiks vyjde souborně, asi to bude lepší počtení. Takhle jako kdyby člověk v ruce měl skoro prázdné stránky. Náznaky ano, ale u série na pokračování to chce víc než jen náznaky, které teď nedávají smysl.
A na závěr "Hellblazer" v podání Gartha Ennise. Tohohle komiksu jsem se docela bál, protože jediný Ennisův "Hellblazer", který u nás vyšel, "
Syn člověka", mě nijak nezaujal. Klasický Ennis, který se někdy až moc snaží být vtipný. Nic proti tomu, ale on prostě nezná míru. Komiks "Deník Dannyho Draka" je ale jiný. Naprosto skvělý díl do Věřte, nevěřte nebo do "The Twilight Zone". Tohle je John Constantine, jak je nejlepší. Je spíš šedou eminencí, vyslechne si příběh, pak možná něco udělá. Anebo také ne. Tentokrát něco udělá. Chce pomoct chlapíkovi, kterého pronásleduje jeho deník, který ho nutí říkat pravdu. Vzhledem k tomu, že je Danny Drake šmejd a za svůj život provedl spoustu hnusáren, není ta pravda hezká. A on je nucen ji říkat na veřejnosti mezi lidmi. Nic záviděníhodného. I když se zdá, že je to celkem přímočarý příběh, ukáže se, že je přímočarý trochu jinak, než jste si prve mysleli. Byla by to dobrá povídka u dobrého hororového spisovatele. Kdyby se s něčím takovým vytasil spisovatel zatím neznámý, byla by to povídka skvělá. Skvělý komiks z "Deníku Donnyho Draka" dělá kresba Davida Lloyda ("V jako Vendeta"). Je temně černá, hodně šrafovaná a je zde minimum barev. To, co Ennis vypráví, je tak ještě umocněno. Dobrý hororový zážitek, což není v případě komiksu až tak moc časté.
Třicátá sedmá "Crew2" tedy obsahuje opět tři komiksy a nejinak tomu bude i v případě čísla 38. Vrátí se nám Anita, což pro mě rozhodně není důvod k oslavě. No, aspoň dostane šanci na reparát. A doufám, že nám i série "Rex Mundi" ukáže, že si svoje místo na našem trhu zaslouží. Pravda, oni zde mají místo jiné podprůměrné věci, ale tak nemůžeme chtít jen to nejlepší. Třetí díl "Rex Mundi" je tím, co celou třicátou sedmou "Crew2" sráží na mírně nadprůměrné hodnocení. Na co se má tedy člověk příště těšit? Tak hlavně na "Skalpy", protože to vypadá na pořádnou řežbu. Tohle není typ komiksu, co si bude brát servítky, tak doufám, že nezklame. "Rex Mundi" může jen překvapit. Bohužel začínám mít pocit, že ten nový formát "Crew2" zatím nepřináší nijak oslnivé počtení. Ukazuje se, že na série na pokračování nejsme zvyklí, a že si spíš užijeme delší knihu.
Článek se poprvé objevil na serveru
Dagon.
Žádné komentáře:
Okomentovat