Jedná se o klasický sešit, který je složený z několika příběhů, kdy v tomto případě jsou všechny poměrně krátké. Dokonce i onen titulní "Šmouloplán" má pouze osm stran. Myslím, že ale Peyo docela dobře věděl, proč nazvat sešit právě podle tohoto příběhu, protože ten rozhodně vyniká, a to hlavně svým dobrodružným pojetím. "Šmouloplán" se mi líbí především proto, že to je zajímavá variace na béčkové snímky a pulpové čtení. Létající Šmoula si chce splnit svůj sen, a tak mu Kutil postaví letadlo. Jako správný hrdina pak zachrání krásnou dívku (která to asi bude?) ze spárů zlého muže (který to asi bude?), aby si nakonec zaletěl pro svou vysněnou odměnu. A tady dává Peyo na odiv svůj nadhled, svůj smysl pro nadsázku a komiks končí nikoli v béčkovém duchu, ale v duchu šmoulím.
"Šmoulí pamlsky" už nás zase hodí do klasického režimu a my se seznamujeme s dalším ďábelským plánem proradného Gargamela. Ten tentokrát sází na to, že šmoulové mají rádi sladké, a tak se nechají snadno opít rohlíkem, vlastně dortíkem, a sní pamlsky, které je promění v kámen. To by tu ale nesměl být Taťka Šmoula. Příběh obsahuje opět výbornou hru s postavami a s jejich vlastnostmi, což se týká hlavně Gargamela. To, jak na konci dostane za vyučenou, je také pěkné, někdy bych ale přece jenom přál i šmoulům, aby za tu svou neopatrnost zaplatili trochu víc. Tohle je mou povahou, kdy v příběhu mám raději temné konce než happy endy. Jenže co si budeme povídat, tohle zase v komiksu primárně určeném pro děti čekat nemůžu.
Ve stylu Zorra Mstitele se ve šmoulí vesničce objevuje "Maskovaný šmoula". Šmoulové tak mají problémy nikoli s Gargamelem, ale se sebou samými. "Maskovaný šmoula" je třetí příběh tohoto sešitu a zase nám ukazuje, jak jsou šmoulové zajímavé postavičky. Nejsou jen čestní, nemají jen dobré vlastnosti, naopak, mají i ty špatné. Třeba donášet na sebe nebo si navzájem dělat naschvály. Ale tohle k nim patří a neskutečně dobře to k nim sedí. Do jejich životů se pak mnohem více vkrade humor. Anebo i jiné emoce, jako je tomu v případě příběhu "Puppy a šmoulové". Tohle je příběh hlavně o tom, že šmoulí svět je trochu širší a že zde jsou i další postavy, které se zde mohou objevit, případně se vracejí. Mrně už známe z jeho
vlastního příběhu a tady se nám vrací na scénu a má celkem důležitou roli. Líbí se mi, že se i šmoulí svět rozvíjí.
Poslední příběh v tomto sešitě nese název "Šprýmy šmouly Šprýmaře" a pokračuje ve stejném trendu jako příběhy ostatní. Myslím tím teď v trendu délky - všechny příběhy tohoto sešitu mají 8 stran. Asi je celkem jasné, na co se příběh zaměřuje - na Šprýmaře a na to, že jeho žerty už se nikomu nelíbí. Jak to tak ale bývá, starého psa novým kouskům nenaučíš a nakonec i šmoulové si uvědomí... ale to už si přečtěte sami. Kniha "Šmouloplán a čtyři další příběhy" je tak nějak průměrný Peyův sešit, na druhou stranu se stále jedná o nadprůměr v dětském komiksu. Jsou zde zajímavé momenty a dobré vtipy, což podtrhuje i jednostránkový, jednoobrázkový vtip na úplném konci. Šmoulové prostě baví a daří se jim to nadále.
Žádné komentáře:
Okomentovat