Když se rozhodnete pro koupi knihy "Macanudo" (a je celkem jedno, jestli to bude první díl, anebo některý z následujících), nemusíte bát připraveni na to, co přijde. Tedy v případě, že tuhle sérii neznáte. Je jasné, že dostanete stripy. Dostanete i klasický americký formát několika málo okýnek za sebou v jedné řádce. Jenže přes to přese všechno zjistíte, že "Macanudo" není strip, který už byste někdy měli to štěstí číst. Ano, určitě v něm uvidíte některé známější stripy, jako jsou "Calvin a Hobbes" a myslím, že v části své poetiky má "Macanudo" také něco z "Peanuts", ale Liniers je natolik originálním autorem, že zjistíte, jak moc jedinečné jeho pojetí stripu je.
Teď si trochu pomohu citací z anotace druhé knihy: "Slovo
macanudo znamená ve španělštině báječný, parádní, nebo taky v klidu." Tohle je skutečně slovo, které dokonale komiks vystihuje. A přesto vám o něm neřekne vůbec nic. "Macanudo" si musíte přečíst, abyste pochopili, o co vlastně jde. "Macanudo" by bylo možné označit za umělecký strip, což je dáno mimo jiné i tím, že se nutně nesnaží o vtipnou pointu. Tak v první řadě, on to není humoristický strip, což ale neznamená, že by se Liniers sem tam o vtip nepokusil. Jen mu jde spíš o to, aby čtenář trochu přemýšlel. Umění má vyvolávat pocity a Liniers se rozhodl, že to nebude jen smích, ale i emoce další, někdy možná i nechápavost z toho, co chtěl vlastně básník říct. A tak se v "Macanudo" spojuje několik různých pohledů na strip, které by samy o sobě vystačily na několik vlastních řad.
Liniers nepopírá formu, kreslí strip a chce strip kreslit. Stejně si ale uvědomuje, že není třeba se omezovat. Pokud jsem na začátku uvedl, že se jeho stripy skládají z několika okýnek, rozhodně to není jako klasický strip. Liniers si s okénky hraje, vytváří různé velikosti, různé tvary. Deset okýnek v jednom stripu není v jeho podání nějaká výjimka, stejně jako trojúhelníková okénka, okénka natočená, zkosená, lichoběžníková, kulatá, atp. Je si vědom i pojmu okénko, tedy takového panelu, který má ohraničení. Jeho linka je většinou klasicky černá, někdy má ale okénko svůj vlastní rám. Celkem běžné jsou také okénka bez jakéhokoli ohraničení. Jednopanelové stripy v "Macanudo" najdete také často, stejně jako okénka různých velikostí v rámci jednoho stripu. Liniers tak ukazuje, jak moc si lze hrát i na tak malém prostoru. To samo o sobě podtrhává jeho macanudo filosofii.
Kresba je finální třešinkou na dortu. Argentinský autor Liniers opět potvrzuje naprosté pochopení média. Strip je specifický svou karikovanou kresbou, kterou snadno rozpoznáte. V případě "Garfielda" nebo "Preanuts" se většinou nikdy nespletete. V prvním případě hlavně proto, že linka je až geometricky přesná, ve druhém případě je to opak. Liniers si vytvořil svůj specifický styl zjednodušující lidské rysy s červenými nosy, protáhlejšími obličeji a celkem strnulými postoji. I tak ale dokáže postavy načrtnout dokonale i v pohybu. Jeho velkou doménou je skutečnost, že on nemá titulní postavu. Ano, jsou zde postavy, které se objevují častěji, ale jeho "Macanudo" bezpečně poznáte podle kresby, nikoli podle postavy. Jednoduše nádherná ukázka toho, jak je možné také tvořit stripy. Vzhledem k tomu, že jsem se nezabýval postavami a některými dalšími, opakujícími se prvky, nechám to na recenze dalších sešitů, které nakladatelství Meander vydalo.
Komiks "Macanudo 1" můžete
zakoupit na stránkách nakladatelství Meander.
Žádné komentáře:
Okomentovat