Když jsem četl druhou (nikoli pořadím vydání) knihu "Macanuda", uvědomil jsem si, že je zde určitý moment nasycení. Nevím, s kterým stripem přichází, respektive kolik jich musíte od Linierse přečíst, abyste najednou měli pocit, že už vás nedokáže až tak moc překvapit. Vzhledem k tomu, že se mi to stalo u čtení druhé knihy stripů, která tedy vyšla až jako čtvrtá, bude ten limit někde okolo 1,5 knihy. Prostě zjistíte, že jsou zde stripy, které jsou nudné. Opakovaný vtip už není vtipem a Liniersovi se to děje. Pořád si udržuje svou poezii, to se mu musí nechat, jen místy je to celkem stejné, stripy se hodně podobají a ty emoce, které jste z toho cítily poprvé, už prostě nejsou tak silné. Nic to však nemění na tom, že se Liniersovi stále daří být originální a nový, jen už to prostě neplatí o všech stripech, které v knize najdete.
Co vás na Liniersově "Macanudu" zaujme, to jsou jeho stripy ve stripu. V podstatě jde o to, že jeho stripem je "Macanudo", ale v rámci "Macanuda" se odvíjejí další stripy, které se sem tam objeví. Nejsou nějak moc pravidelné, prostě místy se objeví strip na stejné téma, se stejnou postavou, nebo skutečně stripy, které mají vlastní nadpisy. Takovými jsou třeba "Věci, které se mohly přihodit Picassovi" nebo "Skutečná Liniersova dobrodružství". První je skutečně o tom malíři a jsou zde scény z jeho života, které se mohly stát. Pak jsou zde scény z Liniersova života, které se opravdu nejspíš staly, anebo je tak autor alespoň cítil. Mimochodem, Liniers sám sebe kreslí jako antropomorfního králíka, což je samo o sobě zajímavá myšlenka. Jak o sobě autor asi uvažuje?
Dva stripy ve stripu, které zde byly popsány, jsou jen zrnkem v písku, dalo by se říct. Jsou tady další opakující se motivy, falší postavy, které v "Macanudu" vystupují častěji. Vzhledem k tomu, že nás ještě nějaké ty knihy s Liniersovými stripy čekají, rád bych si je nechal pro příště. Docela rád bych se vyjádřil k překladu. Kdysi jsem nesnášel, když si překladatel přizpůsoboval vtipy. Myslím teď hlavně to, kdy je uzpůsoboval českému prostředí. Většinou to mám z filmů, kde se povedlo vtipy českou lokalizací úspěšně zabít. V případě "Macanuda" to ale sedí. Odkaz na českého zpěváka nevadí, protože jinak by to ani nebylo vtipné. Jsem rád, že si Markéta Pilátová dala práci s tím, že vtipy skutečně smysluplně lokalizovala a všechny tak dávají mnohem větší smysl.
Jestliže se vám zamlouvala první kniha "Macanuda" - anebo jakákoli jiná, kterou jste už četli - bude se vám zamlouvat i čtvrtá kniha. Liniers si vytvořil specifický svět, kde útočí na vaše emoce takovým pozvolným, klidným způsobem. Nechce ve vás vyvolat hlasitý řehot, nechce vás rozbrečet k neutišení, ale daří se mu právě na tyto emoce zapůsobit a vy se budete usmívat, budete zamyšleně hledět, možná budete i smutnit. Tohle je "Macanudo". Je jako život sám. Strip je jen laskavější a není tak násilnický, agresivní. Je to komiks, který vás dokáže uklidnit, který vám bude říkat, že ten svět kolem vás je vlastně celkem snesitelný, že to není tak hrozné. A vy se necháte ukolébat. Projdete se se Z-25, robotem citlivým, posedíte s Madariagou a Fellinim. Pak se zase vrátíte do skutečného světa, ale možná to nebude až takový náraz, jak by se dalo čekat. Když s vámi tohle komiks dokáže udělat, je to přece jenom výjimečné dílo, i když se jeho autor opakuje. "Macanudo" výjimečné je.
Komiks "Macanudo 4" můžete
zakoupit na stránkách nakladatelství Meander.
Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "
Macanudo 1".
Žádné komentáře:
Okomentovat