Kresba: Hergé
Hergé nezklame. Dostanete od něj to, co očekáváte. V první řadě je to jeho kresba. Ta vás prostě zklamat nemůže. Je natolik jedinečná, natolik specifická, že si jí jen těžko spletete. Ono na českém trhu ani není moc s kým si ji plést. Nenajdete zde mnoho dalších autorů, kteří by vyznávali přímo tu hergeovskou čistou linku. Jeho kresby jsou navíc natolik jedinečné, mají styl, pojetí, jenž do odlišují. Pravda, ani Hergého čistá linka nemusí sedět každému, ale na druhou stranu se zde opět ukazuje, že i kresba čistou linkou může být velmi bohatá a detailní. Ne úplně moebiovsky, nebo dokonce darrowovsky, ale při pohledu na obálku sešitu "Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko 3: Záhadný paprsek, 1. část - Manitoba neodpovídá" poznáte, že tentokrát se Hergé opravdu vyřádil, a to v tom nejlepším smyslu slova.
Jo a Zefka už vyřešili předchozí problém - snahu sabotovat Stratoplán H 22. Příběhy na sebe nijak zvlášť nenavazují, což je dáno částečně i tím, že první v minulosti vyšlo právě "Manitoba neodpovídá". Současná chronologie představuje tento sešit až jako třetí. Úvod vůbec není špatný, protože nám otevírá zápletku, která by mohla být celkem zajímavá. Loď vypluje, ale během plavby Atlantikem se najednou zastaví, nikdo neví, co se děje. Když tu se zničehonic posádka i cestující začínají propadat do spánku. Když se probudí, zjistí, že jsou okradeni, i trezory lodi jsou prázdné. Nikdo netuší, co se stalo. Tuhle zprávu se dovídají Jo a Zefka. Očividně akčnější Jo se rozhodne, že by bylo skvělé zjistit, kdo za to může a proč. Tady se opět dostáváme k tomu, co je pro Hergého celkem typické a co mně osobně vadí. Hodně se toho vyřeší náhodou.
Tam, kde Hergé ztrácí na nápaditosti některých zvratů, však získává na nápaditosti prostředí a toho, jak se příběh postupně vyvíjí. V jednu chvíli jste na pláži kdesi ve Francii a najednou se ocitnete s hlavními hrdiny v nebezpečí toho, že vás sežerou lidojedi. Jak se tohle mohlo stát? I tohle je prostě Hergé. Rád cestuje a své hrdiny vystavuje různým prostředím, různým kulturám. Jo, Zefka i Žoko se už stihli podívat k severnímu pólu, tak proč by se tentokrát nemohli mrknout do trochu teplejších oblastí? Hergému se v tomhle smyslu daří držet zápletku konzistentní a to cestování po světě mu věříte. Je to i proto, že to dokáže propojit se zajímavými dopravními prostředky, zajímavými situacemi a vývojem, který je sice těžko uvěřitelný, někdy dost nahodilý, ale o to exotičtější a tím i do jisté míry novější, originálnější.
V sešitu "Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko 3: Záhadný paprsek, 1. část - Manitoba neodpovídá" jsem si potvrdil jednu myšlenku, kterou jsem měl už dřív. Myslím, že mě to poprvé napadlo při čtení klasického tintinovského příběhu "
Poklad Rudého Rackhama". Hergé umí naprosto neskutečně kreslit podvodní svět. Když se pustí do větších panelů, alespoň na půl stránky, je to naprosto úchvatné. Jako kdybyste se s ním pod tu hladinu skutečně dostávali. Zadržujete dech z toho, aby se vám voda nedostala do plic. Právě kresba je to hlavní, co mě v případě sešitu "Dobrodružství Jo, Zefky a Žoko 3: Záhadný paprsek, 1. část - Manitoba neodpovídá" nejvíce nadchlo. Příběh sám o sobě není až tak úchvatný, i když postupně nabývá zajímavých rozměrů. Jsem celkem zvědavý, jak se bude pokračovat. Doufám, že Albatros čtvrtý díl vypustí už v roce 2014.
Žádné komentáře:
Okomentovat