Nechci tvrdit, že jsem se se Snoopym a vlastně s celým osazenstvem "Peanuts" nikdy nesetkal. To by nebyla pravda a mám takový pocit, že to vlastně nemůže říct nikdo. Snoopy je jednou z neikoničtějších postav naší kultury, ale ani ne tak díky komiksům samotným, protože Snoopyho znají i lidé, kteří o komiks nikdy nezavadili pohledem. Anebo jen velmi málo, abych zase nepřeháněl. Snoopy a další z jeho okolí, jsou známí díky skvělému merchandisingu, kdy tohohle pejska uvidíte na neskutečném množství výrobků. Je na penálech, bude se na vás usmívat z tašek a aktovek, mrkne na vás z kalhotek vaší přítelkyně. Snoopy je skvělá značka, ale především je o něm - a nejen o něm - skvělý komiks.
_Page_1.jpg)
Když jsem poslední dobou stále někde - spíš čistě náhodou, než cíleně - narážel na názory různých lidí, kteří mluvili o tom, jak skvělou stripovou sérií "Peanuts" jsou, pochyboval jsem. Tyhle pochyby pramenily z toho, že jako malý, tak možná desetiletý, možná trochu starší, jsem si nějaké stripy četl v novinách a byli tam i "Peanuts". Moc dobře si pamatuji, jak jsem je přečetl a... a nic. Nezasmál jsem se. Nechápal jsem, o čem ten komiks je. A tak jsem na "Peanuts" zanevřel, abych později zjistil, že jsem nejspíš byl skutečně až příliš malý špunt, abych tenhle strip ocenil. S přibývajícími lety - a to jich ještě nemám tolik - si postupně uvědomíte, že ty postavy vám říkají mnohem více a že tu jejich místy až depresivní nostalgii přece jen chápete o dost víc.
Velice mě potěšilo, že před samotným výběrem stripů z let 1970 až 1990 je ještě text o tom, kdo to vlastně "Peanuts" jsou. Je zde stručná historie a hlavně i představení jednotlivých postav. Pro někoho, kdo se s nimi ještě moc nesetkal a pořádně je nezná, je to představení výborné a skoro nezbytné. Mohl jsem se pustit do čtení, jako kdybych strip skutečně znal a já se jen po nějaké době setkal se starými známými. A čte se to krásně. Podobné pocity jsem měl jen v případě jednoho jiného stripu. Tím samozřejmě není žádný jiný než "Calvin a Hobbes". Oba tyhle stripy ve mě vyvolávají nostalgii, nejsou primárně pouze vtipné, ale i přes tu nostalgii, která může hraničit až s depresí, se ve mně rozlévá štěstí z toho, že ty postavy jsou takové, jaké jsou, prožívají to, co prožívají. Jsou divné a vy si uvědomíte, že být divný introvert není nic tak... divného. Ano, asi to bude tím, že jako introvertovi jsou mi ty postavy a jejich chování blízké.
"Peanuts" je ten druh stripu, který se vám buď bude líbit, a nejspíš se do něj rovnou zamilujete, anebo budete jen hledět na místy až dětinskou kresbu a říkat si, co je na tom tak úžasného. Vždyť to ani vtipné není. Ano, i já jsem si myslel, že by měl být strip primárně vtipný, ale jak člověk čte dál a dál, má toho čím dál víc načteno, uvědomí si, že umění je prostě mnohem širší, než si kdy myslel. "Peanuts" ukazují, že vždy je důležitý nápad a to, co se komiks snaží říct. Tohle by mělo být u stripu v první řadě. Kresba vám nemusí sedět na první pohled, ale postupně zjistíte, že ta někdy až překvapivě roztřesená, skoro až dětská linka (později dána autorovou nemocí), má svůj smysl. Tuhle první knihu jsem zhltl skutečně na posezení a nemůžu se dočkat, až se ponořím do "Lásky podle Snoopyho".
Žádné komentáře:
Okomentovat