Scénář: Karel Franta
Kresba: Karel Franta
Jsem rád, že se nakladatelství rozhodla, že vydají i starší autory a jejich komiksy. Daří se to hlavně Albatrosu, respektive jeho dceřiným nakladatelstvím, kdy XYZ už vydalo sbírky komiksů od
Václava Šorela a Vlastislava Tomana. Mladá fronta vydala sebraná dobrodružství pana Semtamťuka. Albatros se pak pustil do "Otazníků detektiva Štiky" a právě do dnes recenzovaných autorských komiksů Karla Franty, což je jméno, které mohou znát i lidé, které komiks moc nezajímá, protože Karel Franta je uznávaný a známý český ilustrátor. Nutno říct, že víc ocenění se mu možná dostalo na poli mezinárodním než na tom českém, i když i zde je chápán jako ilustrátorská legenda. Osobně jsem ho znal také spíše jako ilustrátora, což je dáno i tím, že komiksy, které autorsky vytvářel (kreslil i další podle scénářů jiných) vycházely v době, kdy jsem ještě nebyl na světě.
Tomáš Prokůpek, který je editorem celé knihy a napsal i závěrečný text, který se zabývá Frantovou tvorbou a také jeho životem, vybral pro knihu celkem čtyři komiksové série, které jsou autorskými komiksy, což znamená, že Karel Franta nejen komiksy kreslil, ale také si k nim napsal scénáře. Jedná se o série následující (v závorce je uvedeno, kdy a kde série vycházely, což je převzato přímo z knihy):
- Malý Vinnetou (časopis "Ohníček" od čísla 3 ročníku 1965/1966 do čísla 20 ročníku 1968/1969, navíc příběh "Vražda na ranči" vyšel v roce 1970 ve třetím svazku "Knihovničky Ohníčku")
- SOS (časopis "Pionýr" od čísla 1 až do čísla 6 ročníku 1967/1968)
- Strašidýlko Kuk (časopis "Sluníčko" od čísla 5 ročníku 1969/1970 do čísla 12 ročníku 1973/1974)
- Návštěva pralesa aneb Tarzan, synek divočiny (časopis "Pionýr" čísla 1 až 12 ročníku 1975/1976)
Jedná se o první kompletní vydání všech těchto příběhů a myslím, že pro mnohé to bude první seznámení s tímto autorem a jeho komiksovou tvorbou vůbec. Pro mě to rozhodně platí a musím říct, že jsem byl opět příjemně překvapen. Když se člověk dostává ke starším kouskům, je to jako objevovat něco, co už sice bylo dávno objeveno, ale pro něj je to pořád naprosto nový svět. Ono se chce říct: "Ty čteš Karla Frantu a líbí se ti to? No tos teda objevil Ameriku." Jenže o tom to je. Někdy si tu Ameriku musíte objevit sami, abyste zjistili, že je to opravdu skvělé a že nikoli pouze současný komiks může být dobrý. To, že vám někdo bude říkat, že je něco skvělé, ještě není ten správný zážitek, který z toho budete mít, když se začtete sami. A já musím poděkovat Tomáši Prokůpkovi, že se do něčeho takového pustil a že Albatros jeho snahu nakonec vydal.
První příběh je "Malý Vinnetou" a musím říct, že mě ze začátku trochu zklamal. Je to tím, že už ve mně není to dítě, které by bylo zamilované do mayovek. Akorát jsem si díky tomu komiksu uvědomil, že tomu tak kdysi bylo a že jsem se prostě moc změnil. Na rozdíl od ostatních autorů, jakými jsou třeba i Karel Franta nebo Pavel Čech, já to dítě v sobě mám, ale už mu nedávám tolik prostoru. Neskutečně jsem se posunul v tom, co mám rád, co mě zajímá, co mě ovlivňuje, a tak jsem si ani nemohl "Malého Vinnetoua" vychutnat tolik, jako bych si ho vychutnal v dětském věku. Co se mu však nemůže nikdy vzít, to je výborná kresba, která v sobě má karikaturu, stejně jako uměleckou komplexnost. Karel Franta dokázal nakreslit v podstatě cokoli, uvěřitelně a zajímavě. Vzhledem k prostředí Divokého západu je to o to důležitější. Hlavně, když se pustí do pozadí, ocitáte se skutečně mezi kovboji a vůbec nevadí, že prožíváte příběhy pro děti. Když se trochu uvolníte, tím dítětem se stanete.
Druhý komiks, "SOS", mě překvapil mnohem více a tím i zaujal. Jedná se o dospělejší komiks, který není až tak moc soustředěn na děti, ale spíše na mládež. Hlavními postavami jsou zde dospělí a při prvním seznámení vás trochu napadne, že zde mohla být nějaká inspirace klasickými pirátskými příběhy. Přesto se Franta nezaměřil na to, aby kopíroval dobu. Místo toho se zaměřil na celkem originální příběh, kdy pětice námořníků odhaluje, jak se dostali z potápějící se lodi. Příběhy jsou hravé, vtipné a místy pořádně ujeté. Docela vtipný je závěr vyprávění Silvestra Motyčky, který má určitý kritický pohled k dění, které je poměrně nedávné. To je tak, když autor někdy předběhne svou dobu. Na kresbě Prahy, respektive hradčanského panoramatu, nebo na podmořském světě pak Karel Franta ukazuje, jak skvělým je malířem. Scény, které vás najednou úplně omráčí.
Podle toho, kam zrovna Franta kreslil své komiksy, se utvářela i jejich podoba. Pionýr byl přece jen i pro větší kluky, ale "Sluníčko" pro menší děti. Děti si Kuka vybrali jako další postavičku pro komiksovou sérii, což muselo Frantovi velmi lichotit. A zaslouženě. Série byla vydávána jako jednostránkové stripy, což jen dokazuje, že s touto formou máme poměrně široké zkušenosti. Strašidýlko Kuk je postavička s nazelenalou hlavou, střapatými vlasy a zbytkem těla ukrytým do prostěradla. Takhle snadno se dá vytvořit postavička, která se v "Ohníčku" objevovala několik let. Samozřejmě, že to až tak jednoduché není. Strašidýlko prožívá vtipné příběhy, je zábavné, milé, chytré. Tohle je ukázka inteligentního českého humoru pro děti. Může ho dělat jen málo tvůrců a Karel Franta byl jedním z nich. Jeho příběhy i díky kresbě ani dnes nevypadají otřepaně, i když někdy jsou nápady prostě jednoduché. Krásou Frantových stripů je ale to, že se neopakují.
Samozřejmě, některé prvky jsou v jeho příbězích vidět častěji. Franta měl rád cirkus a hudbu, rád se inspiroval jinými literárními díly, což je patrné na komiksu "Návštěva pralesa aneb Tarzan, synek divočiny", který je zase o něco dospělejší. To se projevuje i v jeho parodickém nádechu, což podrobněji popisuje Tomáš Prokůpek ve svém doslovu. Tarzan je opět postavou, která je zde převzata naprosto novým způsobem, je přesunut do současného světa, tedy tehdejšího světa, ale ne amerického, pěkně českého, nebo více méně českého. Ono to, možná trochu překvapivě, funguje. Je to dáno tím, že Karel Franta věděl, co chce vyprávět, jak to chce vyprávět a dokázal to hlavně úžasně nakreslit. Jeho hlavní postava, která je nádhernou superhrdinskou figurkou, vyniká svým zjevem a je unikátní. Je člověkem z divočiny, který v našem světě nemůže fungovat, protože i to je divočina, je to svět, který si o sobě myslí, že je komplikovaný, ale většinou se takovým dělá jen sám.
 |
| Karel Franta |
Karel Franta může i současným tvůrcům ukázat, jak se dělá komiks pro děti a mládež, a tato kniha by měla být skvělým připomenutím toho, jak velké autory jsme mezi sebou měli, respektive ještě máme. Nesmíme zapomínat na svou minulost, hlavně v komiksu ne. Ona zde byla, jen nejsme schopni na ni dostatečně navázat. O to více pak oceníte práci lidí jako Tomáš Prokůpek, kteří nám tyhle staré mistry vrací do povědomí, anebo již zmiňovaného Pavla Čecha, který se jimi nechal inspirovat a je schopen dělat kvalitní dětský komiks. Český, respektive československý komiks není něco, co neexistuje, jen je potřeba vzpomenout na základy a na nich konečně něco vystavět. Podobné publikace tomu mohou pomoct. Alespoň v to doufám.
Žádné komentáře:
Okomentovat