To, že existuje něco jako "Kyanid a Štěstí" jsem nevěděl do doby, než se mi do rukou dostala právě tato kniha. Jak mi bylo řečeno, jsem virtuálně asociální. Nebyla použita přesně tahle slova, ale tak nějak si to vybavuji. Možná jsem si těch stripů i kdysi všiml, ale jejich existenci jako něčeho komplexního, trvalého, dlouhodobého jsem prostě nevnímal. Navíc, většina lidí bude tenhle strip znát pod jeho originálním jménem "Cyanide and Happiness", kdy ten překlad na titulce není asi úplně správně, alespoň ne v dnešním informačně-komunikačním věku, kde se lidé dovídají o těchto fenoménech v jejich původním jazyce. Většina lidí bude znát "Cyanide and Happiness" v angličtině a název český odsoudí. Budiž. Mně to zas tak nevadí, protože, jak říkám, před přečtením knihy jsem byl tímhle stripem nepolíbený.
_Page_1.jpg)
Historie "Cyanide and Happiness" se začíná psát v roce 2005, kdy jeden z výše uvedené čtveřice přišel s myšlenkou začít tvořit jednoduchý strip se specifickým humorem. Až když se zformovala čtveřice autorů, začal mít strip takovou podobu, jakou má v současné době. To znamená, že se jedná o strip, který spoléhá na jednodušší vizuální podobu a humor, který by se dal nazvat černým, ale ani s ním to není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Ona i kresba není až tak jednoduchá, jak by se zdála, navíc v ní poznáte i rozdíl mezi jednotlivými autory, i když ti se v zásadě podepisují, takže je stejně odlišíte.
Kde se vzala inspirace pro kresbu? Asi šlo o to udělat co nejjednodušší tvary a přesto pomocí nich celkem jasně zachytit to, co se v jednotlivých panelech děje. Kolik je panelů, to není až tak důležité, díky internetovému médiu mají tvůrci docela volnost a mohou si dělat panely, jak chtějí velké a v jakémkoli počtu. Většinou se drží panelů v jednom nebo ve dvou řádcích, ale hledat zde nějaké pravidlo je zbytečné. Kresba ve všech případech zůstává zjednodušena na nejnižší úroveň. Ani bych se nedivil, kdyby to všechno bylo kresleno v Malování. Pozadí zde nehledejte, pokud to není součástí vtipu. Je zaměřeno jen na postavy, případně na objekty, které jsou s jejich konáním spojeny.
Co je nejdůležitější, to je v každém případě vtip. Jak jsem výše naznačil, humor čtveřice je černý, ale to rozhodně plně nevystihuje specifikum a vlastně ani krásu komiksu "Kyanid a Štěstí". Jeho krása spočívá v tom, že se jedná o komiks, který je nekorektní. Tohle slovo se mi líbí, protože dnes všechno musí být až strašně moc korektní, protože jinak by to na nás mohlo zanechat nějakou újmu. Autoři na tohle kašlou a některé jejich vtipy jsou v tomhle směru skutečně úchvatné. Dělají si legraci z vozíčkářů, homosexuálů, žen, mužů, starých lidí, blbců a nedělají si s tím velkou hlavu. To je strašně dobře! Tohle je prvek, který mě na komiksu fascinuje nejvíce. Je vidět, že i tvůrci mají určité mantinely, ale sem tam je posunou. Aspoň uvidíte, jaké jsou ty vaše mantinely. Když se budete smát a zároveň cítit provinile, zjistíte, že jste dosáhli bodu, který se autoři nebojí překročit. A za to jim patří můj velký dík.
Děkuji i za to, že jsem se mohl se sérií seznámit v knižní podobě, protože jinak bych se k ní asi ani nedokopal. Doufám, že u nás vyjdou i další dvě knihy, které jsou zatím v originále v prodeji. České vydání je celkem levné, tak se snad dostane k velkému množství čtenářů a najdou se další, kteří si tenhle komiks oblíbí. Když vám nevadí angličtina, tak stripy můžete denně sledovat na
http://www.explosm.net/, kde čtveřice své stripy oficiálně prezentuje. Jasně, že všechny vtipy nejsou skvělé, ale některé jsou naprosto výborné. Oceňuji snahu překladatele, které některé stripy raději nechal v původním znění a doplnil vysvětlivkami. Někdy by bylo opravdu těžké to smysluplně převést do češtiny. Na druhou stranu i tohle je obrovská výzva pro překladatele. Na jedno přečtení dobré, ale hlavně oceňuji to, že nekorektnost pořád ještě existuje a že lidem se líbí.
Žádné komentáře:
Okomentovat