Pokračuji v poznávání těch šmoulů, které již netvořil sám Peyo, ale jeho následovníci v čele s jeho synem Thierrym. Culliford, což je Thierryho příjmení, je i rodné jméno Peya, který se jmenoval Pierre Culliford. Jeho syn je podepsaný i pod tímto sešitem, ale opět je uváděn jako druhý scénárista, což je dáno především tím, že on je člověkem, který dohlíží na to, aby Peyův odkaz nezemřel. To je patrné i na datování sešitu "Šmoulové na plovárně". Sešit byl poprvé vydán v roce 2009, což je tedy skutečně nedávno. Velmi rychle se tak k nám dostávají i aktuální čísla. "Šmoulové na plovárně" jsou konkrétně 27. dílem hlavní série, která má již celkem 31 čísel. V posledních letech pak Thierry spolupracuje právě s Alainem Jostem.
Tahle dvojice se opět zaměřila na delší příběh, který není doplněný žádnými kratšími komiksy, ale jede se pouze ta jedna myšlenka, kterou se jim daří docela dobře rozvrhnout na oněch potřebných 46 stran, a to s grácií, se smyslem pro kvalitu a hlavně se snahou prezentovat nejen dětským čtenářům něco, co je zajímavé a zábavné. Ani po 50 letech (první kniha šmoulů vyšla v roce 1963) tak není tahle parta úplně nudná a v téhle hlavní sérii to není jen obyčejná komerce a snaha přimět děti, aby donutily své rodiče koupit další díl. V příběhu "Šmoulové na plovárně" se něco děje. Není to statický, ani přímo nudný příběh, naopak, autoři se snaží klasický pobyt ve vesničce ozvláštnit a vnést do něj nové prvky, když už ne nové postavy.
Kutil, jeden ze šmoulů, kteří se objevují s pravidelností sobě vlastní, už toho má docela plné kecky. Šmoulové toho po něm chtějí moc, nenechají ho vydechnout, každý ho s něčím otravuje. Jednou to prostě musí bouchnout. Také, že to bouchne. Už nemůže dál, a tak mu Taťka Šmoula doporučí, aby na několik dní z vesničky odešel k horskému jezírku, kde si odpočine. Vrací se jako nový člověk, vlastně šmoula, a tak se hned objeví další, konkrétně Básník a Malíř, kteří by příště chtěli jít s ním. Jenže ti nemlčí a všechno vyžvaní. Každý šmoula by chtěl odpočívat. A tak se šmoula Kutil rozhodne, že vybuduje letovisko, respektive titulní plovárnu. Do toho všeho Gargamel přichází s dalším ďábelským plánem, jak se dostat do vesničky a pochytat nenáviděné šmouly.
Příběh je poměrně bohatý, jsou zde vedlejší zápletky, ale hlavně zde zůstává ona jemná kritika, která dětem přijde úsměvná, ale dospělí čtenář si uvědomí, že lidé takoví prostě jsou. Jak se plovárna plní a nikdo nechce nic dělat, jak se posmívají Fešákovi, který přijde první v kraťasech, aby hned za chvíli už měli kraťasy všichni, jak se nahrnou do vody, že se tam nedá hnout, jak si všichni zaberou lehátka, že už tam není pro nikoho místo. Šmoulové jsou parodiemi lidí, jen jsou roztomilejší. Tohle je krásné poznání a bohužel taky smutné, protože autoři nemusí mnoho zveličovat. Já třeba osobně nemám rád některé české charakterové vlastnosti, ale co úplně nesnáším, to jsou Češi na dovolené u moře. Jako kdyby je nic jiného nedokázalo víc vytočit. Jak je vidět, nejsou to jenom Češi.
Žádné komentáře:
Okomentovat