Někdy nevíte, do čeho vlastně jdete. Navíc u dětského komiksu je tohle ještě komplikovanější, protože váš vkus, jako dospělého člověka, už může být někde jinde. Je snadné, aby vás komiks nebavil, protože už máte jiné zájmy, protože vás zajímají jiné věci. Musím říct, že u komiksu "Bezva Bára 1: Malá uličnice" jsem neměl žádná očekávání, a když jsem poprvé viděl obálku, mylně jsem se domníval, že se jedná o komiks českých autorů. Komiks je francouzský a je na něm poznat, že se nesnaží být pouze dalším dětským komiksem, ale nabízí něco trochu víc. Alespoň ze začátku je to komiks, který vás může dostat svou nápaditostí a svým pojetím.
Není to komiks přímo pro děti, respektive pro ty nejmenší, i když je uváděno, že je kniha pro dívky od pěti let. Myslím si totiž, že mnohem víc budou z komiksu mít děvčata, ale i chlapci, ve věku okolo desíti let. Přece jen, i uličnice Bára je v tomhle věku, alespoň podle toho, jak vypadá a jak se chová. Je to taková malá rebelka, která ještě není ve stavu, kdy by byla rebelem otravným, kdy by se za každou cenu snažila svým rodičům znepříjemnit život. Dělá to sice, ale pokud tak činí, je to v příběhu podáno celkem laskavě a zábavně. Takže zůstává u toho, že pokud se zde dělá nějaká neplecha, nikdy to není něco, co by bylo odsouzeníhodné, anebo by to mělo mít vliv na děti a jejich rozvoj. Když se to srovná s takovými "Dobrodružstvími Ferdy Mravence", člověk si uvědomí, že se ten současný dětský komiks vyvinul sice v místy nápaditý, ale do jisté míry tabuizovaný a bezzubý. Když si vzpomenu na panely, jak Ferda rozkousal vosu, jsme opravdu jinde.
"Bezva Bára" je komiks, který je vyprávěn ve dvoustránkových kraťasech, kdy vždy se jedná o uzavřený příběh, navíc na sebe tyto nijak moc nenavazují. To by ani tak nevadilo, protože po několika stripech budete mít pocit, že tohle je skutečně komiks, který by mohl děti bavit. Je místy příběhově inovativní, je zábavný a není hloupý. Tohle jsou rozhodně pozitiva, která se musí v případě dětského komiksu vyzdvihnout. Navíc i postavy jsou přijatelné, kdy Bára je docela správná holka a její tlustý kůň Pimpon je k ní výborný parťák, který má dětem ukázat, že ani tlustá zvířata by neměla skončit někdy v rohu, ale pořád je možné si s nimi hrát. No, co byste chtěli, musíme dbát o všechny živé tvory, ne?
Co se rozvíjí jako velmi dobrá kniha, postupně ztrácí. Ani ne tak na tempu, jako spíš na nápaditosti. Prvky, které vás zpočátku dostaly, mizí. Postupně chybí originalita a příběhy jsou najednou takové... no, obyčejné je asi to nejlepší slovo. Pořád je zde lehkost, o kterou se autoři snaží, pořád zde je snaha pobavit, ale v mnoha příbězích chybí něco navíc. S postavou se rychle sžijete a asi vám nebude příliš protivná, stejně tak se sžijete i s kresbou, která postupně začne být podobně uniformní. Autoři se ale nevyhýbají ani tomu, že zajdou trochu dál, jazyk je místy překvapivě barvitý a já si myslím, že tady překladatelka odvedla naprosto skvělou práci. U letteringu mě pak pobavilo, že v jedné bublině, na straně 27 prosvítá původní text. Ale to byla skutečně jen jedna chybička. Jinak je to pořád nadprůměrný komiks, který ukazuje, jak jsou ve Francii různorodí a jak zvládají skutečně všechny různé komiksové žánry.
Žádné komentáře:
Okomentovat