Kresba: Vittorio Giardino
Jonáš Fink nám trochu stárne, ale ještě ne moc. Přece jen už ale klackovatí a začíná se projevovat jeho nátura, která je minimálně trochu rebelská a vzdorovitá. Postupně je vzdorovitá trochu víc. Vittorio Giardino vytvořil tenhle komiks jako druhý díl trilogie už v roce 1998. Od té doby na něj nenavázal, a tak bude asi celkem zajímavé sledovat, jestli k vydání třetí knihy někdy dojde a jaké bude dokončení děje. Vittorio nás totiž nechává v celkem otevřeném příběhu, což je rozhodně škoda, když vezmete, že od vydání druhého dílu uběhlo už patnáct let. Snad se ale k příběhu vrátí, a to i přesto, že s druhým dílem postrádá svou intenzitu, kterou mě dostal díl první.
S Jonášem Finkem jsme se rozloučili, když se nenacházel zrovna v nejlepším období svého života. Díky tomu, že jeho otce zavřeli - není jasné přesně proč - jemu samotnému se zavřeli možnosti. Nemohl na střední školu, a tak začal pracovat. Nejdřív v krejčovství, ale skandál s osaháváním jedné paninky, která ho svedla, ho vhodil zpátky domů, bez práce. A ve třinácti letech není zrovna snadné najít práci, když ještě máte trochu přeplněný kádrový posudek. Na malého kluka stihl docela dost, a to vlastně skoro nic neudělal. Strana věděla, jak svou práci zvládnout skutečně dokonale a téměř odsoudit člověka ke konci života jen tím, že mu nic nedovolila. Jenže strana také věděla, že nalomení lidé jsou dobrými agenty. Jonáš Fink se tak nakonec dostal k práci a měl donášet. Komiks se místy trochu snaží o to, aby nebyl tak černobílý, ale jsou to spíš náznaky, které nejsou dotaženy.
Vittorio Giardino dokázal skvěle zachytit dobu. Nikoli pouze tím, jak nakreslil stalinovskou a postalinovskou Prahu, jaké oblečení lidem dal, jaké vybledlé odstíny a barvy volil, ale i v tom - a především v tom - jak vykreslil lidi, jejich chování, jejich cíle a jejich snahy, ať už přátelské nebo nepřátelské. Tohle ale nakonec není středobod celého druhého komiksu. Autor se mnohem více zaměřil na to, že popsal to, co je uvedeno v názvu sešitu - dospívání. Sledujeme dospívání chlapce s tím, jaká jsou jeho pozitiva i jaká jsou jeho negativa. Člověk se v pubertě hodně mění, prochází si různými a různě intenzívními fázemi, a co si budeme povídat, intimita nabývá na významu. To se dostalo do hlavního dění a už se tolik nejedná o řešení toho, jaká Praha tenkrát byla. I když to pozadí zde zůstává a koneckonců i určuje některé události. V některých případech by se příběh bez zásahu strany i obešel, což platí i pro závěr. Je však nutné si přiznat, že takhle je aspoň možné obviňovat konkrétní osoby.
Vittoriovi se daří vykreslit to, jak se v dané době v Praze žilo, stejně jako se mu daří vykreslit i to, jací ve věku mezi třináctým a sedmnáctým rokem jsme. Dokážeme se naprosto zbláznit kvůli jedné, pomíjivé věci, dokážeme se zbláznit kvůli jedné dívce, jsme ochotni obětovat snad všechno, a to jen proto, že jsme nikdy nic podobného ještě nezažili. Tak to je, to je prostě naše přirozenost. Autor tohle zachytil skvěle, ale měl až moc dlouhý rozjezd na to, aby pak dokázal finále gradovat, i když je druhý díl jednou tak dlouhý jako "Dětství". A tak se nedočkáme finále, nebo rozhřešení čehokoli. Musíme si počkat na třetí díl a já jsem docela zvědavý, jestli se ho vůbec dočkáme.
Komiks "Jonáš Fink: Dospívání" můžete
zakoupit na stránkách nakladatelství Albatros.
Žádné komentáře:
Okomentovat