Kresba: Dave McKean
Dave McKean je i u nás velmi známým a uznávaným tvůrcem, a to zejména komiksovým, i když má na svědomí také nějaké ty filmové věci, třeba snímek "
Maska zrcadla". Jeho kniha "Celluloid" mě zaujala především proto, že jsem od něj žádný komiks, který tvořil sám, nikdy nečetl, a říkal jsem si, že by to mohl být zajímavý zážitek, alespoň k dosavadním zkušenostem, které jsem s tímto velmi osobitým autorem měl. Když se kniha na chvíli objevila v nabídce
KupKOMIKS, neváhal jsem a hned jsem si jednu objednal. Musím říct, že to, co jsem dostal, to byl skutečně unikátní zážitek.
Kniha nevyšla u některého z českých nakladatelství, což si myslím, že je škoda, na druhou stranu, tohle je komiks, kde není vůbec žádný text, kterému by bylo třeba porozumět, nebo který by bylo třeba překládat. Dave McKean se rozhodl, že vytvoří sice komiks, který by klidně mohl být jeho osobním portfoliem, protože "Celluloid" je přehlídka různých stylů, různých uměleckých pohledů a způsobů toho, jak se dívat na komiks. A on to komiks skutečně je, protože komiks, jak je dobře známo, je sekvenční umění, a tady rozhodně sekvence nechybí. Klasické panely jsou trochu potlačeny na úkor jednostránkových kreseb, ale ani rozdělení stránky na více částí zde nechybí. Nesmíte čekat nějaké mainstreamové nebo dokonce stripové dělení stránek. Dave McKean se moc nedržel na uzdě a kreslil ve velkém. Po prvních obrazech tak můžete mít pocit, že jsou stránky trochu prázdné. Ale nejsou, ten příběh je vyprávěn.
Základní děj vypráví o dvou lidech. Muži a ženě, kteří nejsou spolu, ale očividně mají nějaký vztah. Možná nešťastné manželství, možná je on jen na služební cestě. Volají si, pak telefon položí. Ona je doma sama, naloží se do vany a potom si jde pustit film. Starý, klasický celuloid na staré promítačce. A tím začíná umělecké šílenství celé knihy, šílenství, které by mnozí jistě označili za pornografii. Ano, v knize skutečně najdete stránky, které jsou doslova pornografické. Jsou zde detaily, které hned tak někde neuvidíte, jsou zde scény, které jsou vyloženě pobuřující, scény, které by neobstály u žádného křesťana, co nemá k víře volnější přístup. Ta kontroverze je naprosto úžasná, ale ještě lepší je ta odvaha a samozřejmost, s kterou Dave McKean do knihy šel. Nebál se, ale co víc, ty scény, které zde jsou, vždycky něco vyjadřují. Nejsou jen snahou ukázat nahotu v celé její kráse, ale i v celé její upocenosti.
Dave McKean nám předkládá poměrně věrné zachycení našich tužeb, našich potřeb, které jsou až za hranice únosnosti. Jeho obrazy jsou krásné, stejně jako mohou někomu připadat odpudivé. Nemám problém s tím, když je v komiksu (a kdekoli jinde) detailní záběr na pohlaví, ženské nebo pánské. Když to tam patří, tak klidně. "Celluloid" nás ukazuje v celé naší nahotě. Proč ne? Pod tím oblečením jsme pořád nazí. A pod slupkou spořádaných občanů se velmi často skrývá chtíč. Mnohem zvrácenější než v tomto případě.
Jak jsem již řekl výše, Dave využívá různé styly. Když knihu otevřete a podíváte se na první stránky, seznámíte se s postavami, máte pocit, že tohle jsou črty ze skicáře Egona Schieleho. Pak si ale hlavní postava pustí film a vy sledujete celuloid, na kterém jsou vidět jednotlivá políčka. A vy víte, že to jsou upravené fotografie. Kresba se tak spojuje s fotografií, což pro McKean není vůbec nic nového. Jedeme ale dál. Hlavní hrdinka vstupuje do světa ve filmu a kresba má najednou trochu prvky Káji Saudka (alespoň co se proporcí postav týká), i když celkem temného. A pak najednou do hry vstupuje surrealismus, místy také kubismus a prvky futurismu. Neustále pak dochází k propojování kresby s fotografií, nebo dokonce se skutečnými předměty. McKeanovy mozaiky jsou jeho další poznávací značkou. V "Celluloidu" se odvíjí několik sekvencí, každá má trochu jiný kresebný styl, což je dělá soběstačnými i jako povídky. Sekvence s démonem je pak i díky kresbě a barevnému propojování jednou z nejintenzívnějších, za což nese vinu i finální vyvrcholení.
Pokud chcete mít z komiksu trochu jiný zážitek, než jaký jste měli doposud, tak mohu knihu "Celluloid" jen doporučit. Myslím, že se vám mohou otevřít i obzory v tom, co v komiksu ještě snesete. Také pochopíte to, jak je mainstream strašně předpojatý a alibistický. Snaží se neustále skrývat to, co je naprosto přirozené, ale přitom je neskutečně sexistický. McKean se nesnažil být sexistický, ale rovnou nám ukázal, jak nahota v komiksu funguje, a že je možné propojit pornografii s uměním. Jen možná přece jen trochu zapomněl na rámcový příběh a utopil se v kresbě.
Žádné komentáře:
Okomentovat