2014-01-20

#461: John Constantine, Hellblazer: Potopa - 75 %

John Constantine, Hellblazer: Potopa (John Constantine, Hellblazer: Highwater)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2013. Původně vyšlo jako čísla 164 až 168 série "Hellblazer" v nakladatelství Vertigo (dospělejší odnož DC Comics). Souborně v originále komiks vyšel jako "Hellblazer: Highwater" v roce 2003 u Vertiga. České vydání má 124 stran a prodává se v plné ceně za 349 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Brian Azzarello
Kresba: Marcelo Frusin a Giuseppe Camuncoli

Osobně se mi z posledních "Hellblazerů" právě "Potopa" líbí nejvíce, i když sněžný příběh v "Zamrznutí" mě také oslovil. Proč tomu tak je? Tak v první řadě je to proto, že jsem měl poprvé pocit, že se nám Azzarello snaží říct něco smysluplného a navíc to dělá cestou, která udeří do těch správných míst. "Potopa", to je ukázka toho, jak funguje rasismus, jaké jsou jeho následky anebo jaké důsledky být mohou. Ano, je zde ještě linie osobního příběhu Johna Constantina, která se prolíná několika knihami, ale právě to, kde se ocitne, a to, jací jsou zde lidé, dělá z této knihy zajímavý příspěvek do série. Mám rád, když autor používá věty, které nejsou jen tlacháním a honěním si trika. A tohle je ten případ.
Obr�zek
V kresbě, která neskutečně připomíná Eduarda Rissa, ač je dílem Marcela Frusina, se John Constantine dostává téměř na konec jedné ze své cest, cest, které ho přivedly do vězení. Ocitá se ve městě, kde to žid nebo černoch nemají příliš jednoduché. Žijí zde totiž bílí, kteří nejen, že mají pocit, že jedině jejich rasa je ta pravá, ale dokonce je tou vyvolenou. Ano, pokud se týká postav, je Azzarello celkem nepřekvapivý a drží se drsných hochů s tetováním, kteří sedí v hospodě. Rasisté možná až trochu moc připomínají bandu z "Kultu hákového kříže", což je podtrženo i tetováním ve tvaru hákového kříže. Jenže ač jde o rasismus, o samotné rasisty zase tolik nejde.
Obr�zek
Brian Azzarello nás provádí čtyřmi sešity, které tvoří hlavní příběh, "Potopu", pomocí vypravěčského textu, díky kterému pochopíte jednu zásadní věc. Slovo je skutečně mocnější než zbraň, hlavně když je pronášeno určitým způsobem a řečník ví, která slova má použít. Já vím, není to právě objevné zjištění, ale v tomhle podání vás zasáhne skutečně silně. Myšlenky vytržené z kontextu, myšlenky víry předávané tak, aby bylo zřejmé, že Bůh jediný měl na mysli to, že pouze bílý člověk je hoden jeho pozornosti. To, co si tady přečtete, to vás skutečně může zasáhnout. Ještě víc vás to zasáhne ve chvíli, kdy John Constantine řekne větu, že všechna ta propagandistická slova ve skutečnosti dávají smysl. A ony opravdu dávají smysl, to je na tom to nejhorší. Někteří lidé jsou schopni se jich chytit a držet se jich za každou cenu. Je zde výborná scéna s tatínkovou holčičkou. Fanatismus je něco, co osobně odsuzuji a odsuzovat budu, ale zde je jasný náznak toho, jak silná zbraň to může být.
Obr�zek
Pokud se týká příběhu samotného, tak ten rozhodně neoslní. Ve skutečnosti je to celkem obyčejná drsná hra s postavami, kdy vodičem loutek je Constantine. Jsou zde zábavné momenty, ale jako celek to není nic speciálního. Jsou to právě ony promluvy, onen zfanatizovaný text z bible, který ukazuje, že tohle je komiks, který má účel, komiks, u kterého se přemýšlelo, když se psal a který může ve čtenáři vzbudit potřebu přemýšlet a uvažovat o tom, jaký smysl se v těch slovech vlastně skrývá. A pak stačí jediná krásná scéna, která ukazuje, že jediná věta dokáže smést všechny myšlenky fanatismu, jen se musí najít někdo, kdo tu větu vysloví.
Obr�zek
Kniha "Hellblazer: Potopa" se skládá z celkem pěti sešitů, kdy pouze čtyři se věnují "Potopě". Ten poslední se jmenuje "Bingo", a i když má také vztah k hlavnímu příběhu - a já si to budu muset všechno přečíst znova, abych pochopil, jaký ten vztah vlastně je - je to jen zábavná hříčka, která má naprosto skvělou pasáž právě na bingu. Azzarello ukazuje, že má specifický smysl pro humor, ale přesto dokáže výborně hláškovat. Giuseppe Camuncoli pak zase ukazuje, proč je Vertigo nakladatelstvím pro dospělejší čtenáře. Jeho kresba je celkem úhledná, skoro až úsečná, ale nebojí se výzev. Trochu mi to připomnělo kresbu Amandy Conner. "Potopa" nemá skvělý příběh, má dobrou kresbu a výborné myšlenky a tohle je důvod, proč si myslím, že stojí za to.

Žádné komentáře:

Okomentovat