Pokud to není moje úplně nejoblíbenější souborná kniha "Peanuts" stripů, která u nás vyšla, tak se o toto místo dělí hned s knihou první. Je to dáno tím, že škola sama o sobě je poměrně široké téma a dají se sem zahrnout skutečně různorodé stripy, a to případně i ty, které se již objevily v předchozích knihách, jež jsem měl to štěstí číst. Například "Láska podle Snoopyho" se zabývala i tím, jak je možné se zamilovat do školní budovy. Tohle by byly stripy, které by se skvěle vyjímaly i ve sborníku "Snoopy po škole", který místy ukazuje skutečně stripy skvělé, a i když se hodně opakují, tak například stripy s Patty jsou chvílemi naprosto dokonalé. Jednou mě natolik odrovnaly, že jsem musel se čtením přestat a počkat, až se dosměji, protože to prostě nechtělo přestat.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQJYSOUPDxYjviczZXMVV_RSgInrignREAJCFowy5nVyPpvvGNDHFtZuO3bigfn0fsDuVWLCXDVax96YQJa2vZ12ZTICP0FoBjf7LO7b5hL2tc-NwFb6WxSQ54be6LpiqIvJdjNILu6hME/s1600/snoopy-po-skole-1.jpg)
Tenhle sborník skutečně považuji za jeden z nejlépe organizovaných, i když se jedná o stejný systém jako v případě předchozích sborníků. Petr Onufer si zvolil téma a z toho vycházel. Docela by mě zajímalo, jak jeho práce postupovala, zda to bylo skutečně vlastní investigativní pátrání všemi ročníky, anebo existuje archiv, kde jsou jednotlivé stripy nějak otagovány a zas tak komplikované toto sbírání nebylo. Ať už byla metoda jakákoli, podařilo se vybrat skutečně skvěle a u většiny stripů budete mít pocit, že vám mluví z duše. A je celkem jedno, jestli jste měli nebo máte ke škole kladný či záporný vztah. V těch stripech pokaždé něco najdete, protože jednoduše vycházejí ze života. Schulz jen přidal svůj krásně depresivní styl, který vám buď sedne od začátku, anebo nejspíš vůbec.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGB93QruEDyY_X7kqES3rfvnKg-K9evntAn5ZPsotLo2KJ4votLa5DaW-PRJVx5tzsatufZgs1k2aOXTps0SafWDyIKuzBfC1tO5-rCwN2asePlU9oHRtsmRRCZGymNO0x941KAIHtc7aq/s1600/snoopy-po-skole-2.jpg)
Když se řekne škola, co si představíte vy? Já většinou poměrně příjemné chvíle, které jsem strávil s kamarády. V některých případech se jedná o tak skvělé historky, že se o ně rád dělím, když si sednu s přáteli, kteří jsou už většinou noví a nic z toho nemohli zažít. Jenže když si na tuhle otázku odpovídal Schulz, jako kdyby mu vyšla jedna jediná možná odpověď: Zklamání. Zklamání ze sebe samého, které je doplněno o deprese, strádání a nulovou sebedůvěru. Smíření s tím, že nic nefunguje tak, jak by mělo, ale zároveň snaha v tom dál pokračovat, i když se zdá, že je neúspěch prostě daný a neměnný. Komiksu překvapivě pomáhá, že děti nerostou, ale rok co rok se vracejí do stejné třídy. Více méně. Sestra Charlieho Browna, Sally, je ve školce, a pak se dostává do školy, aby z toho mohla být řádně deprimována.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEioEyaPH0CXFxmmt-4pNA_Qb5iTJ0FljHK9zSde-l5HH9tMZaj7na9E-rOjV5gYvts1sIa7-eeHHg57yRji0biPFvJaq1bycPya3h3J0zTWsWO2mSLV9mdANMwkg0WzEQBXa0oil3fhnHEj/s1600/snoopy-po-skole-3.jpg)
V minulých recenzích jsem se tomu moc nevěnoval, ale pokud se kresby týká, je vidět - díky tomu že se jedná o souborné vydání, které mapuje 40 let tvorby komiksu - jak se kresba měnila. Je to dáno tím, že se Schulz nejprve vykresloval, ale později také tím, že se u něj projevovala jeho nemoc. V poslední dekádě, tedy v 90. letech, je možné objevit i jednopanelové stripy, dvoupanelové stripy, což pro předchozí tvorbu rozhodně obvyklé nebylo. Jako kdyby se Schulz snažil své denní pracovní vytížení trochu zmírnit, protože s Parkinsonovou chorobou už jednoznačně nebylo jednoduché pokračovat stejně jako dřív. Vedlo to ale k tomu, že se tak Schulzovi otevřely nové možnosti, jak přistoupit ke vtipu, což je hlavně na dvoupanelových stripech patrné - kreslí je mnohdy stejně, ale daří se mu variovat s textem a pokaždé přijít s jinou myšlenkou. Nebo alespoň většinou. V knize "Můj ty smutku" toho ale bylo tolik, až jste si všimli, jak vyčerpané ty pointy někdy jsou. Tady, v menším množství, to funguje lépe. Jak říkám, tohle je pro mě jedna z nejlepších knih "Peanuts" ve formátu, jak u nás vyšly. Ke škole se všichni rádi vracíme a tohle je forma, která stojí za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat