Po
prvním dílu musím říct, že jsem se na ten druhý nesmírně těšil. Jak naznačuje hodnocení, nejspíš nedošlo k úplnému naplnění mých očekávání. Důvodů je hned několik, ale ten hlavní plyne z toho, že manga má celkem specifickou podobu, což je vydávání na pokračování. Není to až tak nestandardní, nakonec i superhrdinské komiksy jsou vydávány na pokračování. V případě "Gantz" se jednalo o kadenci čtrnáctidenní, která není pro americký komiks úplně typická, i když není ani nemožná. Takový "The Amazing Spider-Man" by mohl povídat. Politika japonských vydavatelství je však trochu jiná. Jejich příběhy se zaměřují hlavně na jeden rámec a ten se postupně rozvíjí. Je zde tedy většinou jeden hlavní příběh a na ten se neustále navazuje. To nakonec vede k tomu, že během třeba dvaceti sešitů se rozprostře pouze jedna epizoda, což platí o prvních dvou knihách "Gantz".
"Gantz 1" a "Gantz 2" neustále řeší jednu základní zápletku. Několik postav se objevilo v tajemné místnosti, z níž nemohou odejít. Dotyční neví, jestli jsou mrtví, nebo co s nimi je, ale ví, že dostali za úkol zabít mimozemšťana. Proč? Je to skutečně mimozemšťan? Co se vlastně děje? Je to nějaká podivná reality show? Proč mají zbraně? Co to je vůbec za zbraně? Co je to ta černá koule? Proč je Kišimoto pořád skoro nahá? Tak těch otázek vyvstane mnohem víc a odpovědi dostanete jen na několik málo z nich. Přesto se nějaké dozvíte, což je rozhodně pozitivum. Na druhou stranu, ten svět se pořád utváří a druhá kniha vlastně končí tím, jak se uzavře první epizoda. Vy jen můžete čekat na knihu další, kde konečně bude něco nového, dozvíte se o tomhle světě trochu víc než doposud.
Hiroja Oku je rozhodně dobrý vypravěčem a dávkuje postupně to, co svým čtenářům slíbil prvním dílem. Kromě toho, že jsou jeho ženské postavy, tedy vlastně jen Kišimoto, sexy, tak dává čtenářům i další prvek, pro který se "Gantz" může stát velmi oblíbeným. Tím prvkem je násilí. Hned na prvních několika stránkách je vidět, co z "Gantz" dělá tak zajímavý komiks. Jedná se o naturalistické ztvárnění násilí, kdy skutečně vidíte hodně z toho, co je uvnitř člověka. Oku nám ještě ukazuje to, co se s lidským tělem dá udělat. Nutno říct, že v tomto směru je Oku skutečně vynalézavý a jeho kresba nechutně a zároveň nádherně přesná. Trochu nastává problém ve chvíli, kdy dojde na akci a rychlé pohyby. Kresba se pak stává trochu nepřehlednou, což je pro mangu celkem typické. Asi vám dojde, k čemu došlo, ale u některých panelů jsem si skutečně nebyl jistý, jak se to stalo.
Roztahanost příběhu, kdy se vám stane, že přečtete kapitolu a nebudete mít pocit, že se cokoli změnilo, nepřehledná kresba a popravdě místy i stále se opakující motivy, které vycházejí z toho, že postavy neví, co se děje, nechápou a pořád tápají, mě vedou k tomu, že jsem z 90 % musel pro druhý díl snížit hodnocení na 70 %. Ten komiks je pořád skvělý, je to výborná jízda, ale ten potenciál, co v sobě má, by se měl projevit více, aby skutečně bylo možné mluvit o tom, že to je skvělá manga. Je to béčkově nádherné, ale přece jen ještě doufám, že nám to dá trochu víc než doposud. No, ať tak nebo tak, na třetí díl se budu nesmírně těšit. Nemusíme navíc čekat nějak dlouho - březen je tu jako na koni (pokud nedojde k nepředpokládaným změnám).
Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "
Gantz 1".
Žádné komentáře:
Okomentovat