Druhá kniha "Hitmana", která u nás vyšla, je zase jednou krásnou ukázkou toho, co Ennise baví a v čem je také dobrý. Vzhledem k tomu, že knihu jde celkem bez problémů rozdělit na tři části, podle tří různě dlouhých příběhů, které obsahuje, asi bude lepší se na ně podívat jednotlivě, protože každý v sobě má nějaký prvek, který z Ennise dělá scénáristu, jakým je. Oblíbeného, milovaného, ale stejně tak nenáviděného za to, jak moc se někdy opakuje. Takže pojďme postupně a začněme první, jednodílný příběhem "Noc, kdy zhasla světla".
"Noc, kdy zhasla světla" je ennisovským příběhem především proto, že zde používá to, co je mu velmi blízké. Vzpomínání. Vzpomíná na války a různé boje, i pouliční, protože to prostě má v krvi. Fascinují ho otcovské postavy, které si prošly nějakou válkou. Ať už je to Sean Noonan, který za sebou má korejskou válku, anebo třeba otec Jesseho Custera, který si prošel Vietnamem. Pouliční souboje jsou mu jako Irovi také celkem blízké. Vzpomínky, to je něco, co v jeho příbězích vždycky hraje důležitou roli, protože nás tak dokáže seznámit s postavami. Chce, abychom chápali, proč spolu skupina chlapů drží, a zároveň nás chce přimět k tomu, abychom s ní drželi taky. Tohle je tedy první, celkem krátký příběh, jež je vhodným úvodem pro příběh další, čtyřdílný.
Příběh "Místní hrdinové", po němž je celá sbírka pojmenována, nám předvádí další dvě ennisovské speciality. Správné holky letí na drsné chlapy. No dobře, možná ne až tak správné holky, protože stejně jako Tulip, i detektivka Tiegelová je taky pořádná drsňačka. Tommy je hovado, ale je to prostě okouzlující chlápek, do kterého se ženská musí zamilovat. Až na ty jeho oči. A co že je ten druhý prvek, který z Ennisa dělá Ennise? To jsou supráci. Nemá je rád, nemá rád jejich podstatu, což nám ukazuje na postavě Green Lanterna. Dělá z něj až neskutečného správňáka, až i vy doufáte, že mu nějaká zbloudilá kulka přistane v obličeji. Ennis svoje postavy vede tak, aby supráci vycházeli z tohoto porovnání jako dementi, což se mu také celkem daří. A ono dojde i na Supermana, ale o tom zase příště. I Ennis má totiž určité hranice, za které nezachází. To je dáno tím, že miluje čestné postavy. Proč by jinak také do "
Preachera" strkal Johna Wayna?
Posledním kouskem v této knize je dvoudílný příběh "Zombická noc v Gothamském akváriu". Tady nám Ennis předvádí svůj skvělý smysl pro černý humor. Nějací vědci vyvinuli látku, která proměňuje mrtvé zpátky na živé. Jenže mají problémy s testováním a vláda se na projekt vykašle. Jeden z vědců je ale přesvědčen, že projekt má skvělou budoucnost, a tak od něj nechce jen tak odstoupit. Sám se pustí do testování, a to rovnou v Gothamském akváriu, kde uvaří pár ryb. A pak je vrátí do života. Invaze zlotřilých nemrtvých tučňáků a oživlých chobotnic může začít. Zábavné, ujeté a skvěle brutální, že Hackene?
"Hitman: Místní hrdinové" nejsou špatnou knihou, ale uvědomíte si, jak moc se Ennis opakuje. Superhrdinové a jejich satira je mnohem lepší v případě komiksové série "
Banda", vztah mezi správným chlápkem a správnou holkou je lépe vyprávěn v "
Preacherovi", a já osobně vždycky budu mít větší slabost pro válku ve Vietnamu než pro tu v Koreji. V čem pak "Hitman" skutečně vyniká, to je onen "buddy feeling", nebo jak bych to měl nazvat. Tady opravdu máte pocit, že chlapi mohou držet spolu a že ten jejich vztah je silný, v podstatě nezlomný. Tohle je na Garthových chlapských postavách skvělé. Jsou to prostě kámoši, a když se nějak rozkmotří, tak je jen jediná cesta, jak si to vyříkat. Z očí do očí. Tohle je prvek, který mě na "Hitmanovi" baví nejvíce. Tihle Irové se prostě nenechají ve štychu.
".
Žádné komentáře:
Okomentovat