Když jsem četl první sešit "
Kid Paddle 1: Ďábelské hry", docela dobře jsem se bavil, protože se mi líbilo, jak je komiks pojat. Nejedná se o novinku, ale strip z 90. let, který pojednává především o hrách už poměrně archaických, přesto hrách, které jsou mi srdcem a svou poetikou blíže než současné, graficky dokonalé hry, kde máte pocit, že ovládáte vlastně dění ve filmu. Jasně, i to je super, ale mně to zase tolik neříká. Já jsem obecně spíš staromilec a mám rád hudbu, která už má několik křížků na krku, mám rád filmy, které jsou dělané klasickými triky, což se dnes moc nevidí, a nakonec mám rád i staré komiksy, i když zrovna v případě komiksů zbožňuji i ty nové. Tím chci jen ilustrovat, že "
Kid Paddle 1: Ďábelské hry" se mi prostě trefil do noty.
V případě druhého dílu jsem si ale uvědomil jednu zásadní věc. Ten komiks je skutečně hodně cílený, a i když ten vtip pochopí asi každý, kdo neměl nikdy nic co do činění s hrami, ať už na PC, na televizi, kdy se ještě hrály staré Segy, apod, nebo na konzolích modernější, anebo třeba i na automatech, nikdy na něj nemůže "Kid Paddle" dýchnout tak, jak by měl. Prostě bude takovým čtenářům něco unikat. Já jsem nikdy nehrál na automatech, ale televizní videohry jsme měli poměrně brzy, na počítači jsme s bráchou v pubertě pařili v podstatě pořád, a když Blizzard vydá něco nového a není to "WoW", tak okamžitě kupuji. Z toho důvodu v sešitu "Kid Paddle 2: Totální masakr" stále nacházím něco, co mě dostává.
Kniha měla dle mého názoru celkem pomalý rozjezd. Ze začátku jsem se vůbec nebavil a měl jsem pocit, že Midam prostě není schopen vytvořit vtip, který by mě naprosto odrovnal. Docela to trvalo, ale nakonec se mu to povedlo. A když už se mu to povedlo, tak jsem si uvědomil, že jsem vlastně na konci čtení a žádné další stripy přede mnou nejsou. Uběhlo to rychle a není toho tolik, co by skutečně znamenalo nějaký zásadní počin v oblasti humoru. Dělá to hlavně scénář, protože Midamova kresba je prostě parádní a má ten správný nádech. Jako kdybych četl graffiti. Tohle někde nasprejované vypadá naprosto skvěle. Když se podíváte na obálku, je to krásný důkaz. Anebo otočte na obálku zadní, kde je ukázka toho, jak by mělo vypadat třetí číslo. To je naprosto úchvatná ilustrace, která musí milovníky her odrovnat. A vlastně i milovníky hororu. Mimochodem, ty stripy s příšerami ve skutečném světě jsou opravdu výborné, jen jich není tolik.
Stejně tak je dobrý i strip v obchodě se zbraněmi, ale jak říkám, tohle jsou stripy za stránkou 35, takže jsme opravdu skoro na konci. Je to škoda, protože ty opravdu povedené stripy jsou výborné. Bohužel většina je jich jen průměrných. Je v nich ta správná atmosféra, ale nějak se mi nedostává moc navíc. Snad je to tím, že se téma první knihou vyčerpalo, snad je to tím, že některé vtipy jsou celkem rutině položené a nejedná se o nic speciálního, co někdy i odstupuje od tématu. To jen dokazuje, že o těch hrách se toho nedá udělat tolik. Celkem zajímavé jsou vynálezy, z toho by se ještě v budoucnu dalo něco vytěžit. Jsem zvědavý, jestli Crew vydá třetí díl, který zatím bohužel v edičním plánu nevidím. "Kid Paddle" je komiks, který si najde svoje čtenáře. Jen jich nemusí být tolik, protože - a možná se mýlím - tohle mi nepřijde nutně jako něco, co nadchne současné děti.
Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "
Kid Paddle 1: Ďábelské hry".
Žádné komentáře:
Okomentovat