V některých případech je vznik příběhu o něco zajímavější než samotný komiks a tohle je ten případ. První zajímavý aspekt tohoto komiksu je, že na scénáři spolupracoval Richard Donner, tedy tvůrce milovaného a, pravda, skutečně skvělého snímku "Superman". Co se dál stalo s franšízou, to je věc jiná. Richard Donner se k Supermanovi vrátil v podstatě po třiceti letech a nutno říct, že očekávání byla veliká. O to problematičtější byl vznik pětidílné minisérie. Zdálo by se, že pět dílů zas není tak moc, ale když tomu okolnosti chtějí, dílo se prostě nedaří. Minisérie vycházela v rámci standardní řady "Action Comics", ale po třech dílech došlo k problémům. Adam Kubert onemocněl - nikdy neobjasnil, co mu přesně bylo, a tak došlo k tomu, že se série protáhla. Díly tedy nevyšly přesně za sebou, což se setkalo s kritikou. My máme to štěstí, že všechny díly můžeme číst sebrané v jedné knize.
No, štěstí... Já jsem si strašně přál, aby tahle kniha fungovala, aby ten příběh byl skutečně dobrý, ale nějak nemůže překonat pocit, že jsme zase nic výjimečného neviděli. Richarda Donnera mám rád, protože natočil filmy, které jsou nezapomenutelné. Osobně mám nejradši "Přichází Satan!" a pak samozřejmě kousky jako "Jestřábí žena" anebo všechny "Smrtonosné zbraně". Mezi nimi se neztrácí ani "Superman", což je dle mého názoru jedna z nejlepších komiksových adaptací, a to hlavně proto, že z toho trapně čestného a celkem nudného ochránce planety Země, udělal docela zajímavou a také zábavnou postavu. Tak nějak jsem doufal, že se komiksem "Poslední syn" na dění filmu naváže.
Spolu s Geoffem Johnsem však Richard Donner zvolil trochu jinou cestu. Společně vlastně udělali remake druhého filmu, který je v Donnerově životě velkým milníkem, hlavně v tom směru, že mu nebylo dovoleno ho prve dokončit. Nakonec se o to pokusil v roce 2006, kdy vydal nově sestříhanou verzi, která se měla více podobat jeho původnímu záměru. Tohle si pak zopakoval právě v komiksu "Poslední syn", kde sice zápletku rozjíždí trochu jinak, jsou zde jiné prvky a finále je hodně odlišné, ale opět jde o to, že Generál Zod se svými poskoky přijde na Zemi s tím, že ji ovládne, a Superman je tím jediným, více méně, kdo s tím může něco udělat.
Základní zápletka vychází z toho, že na planetě Zemi se objeví plavidlo, které s sebou nese něco, co nikdo nečekal. Je to poslední Kryptoňan. Mladý chlapec, který je podle všeho dítětem Kryptoňanů. Superman, tedy Kal-El očividně není posledním obyvatelem zničené planety, ale je zde ještě tento chlapec, kterého se Clark okamžitě ujme i se svou ženou Lois Lane. Proč jsou manželé? Kdy se to stalo? Proč má Lois krátké vlasy? No, tohle jsou otázky, které bychom museli hledat někde jinde. Holt je to tím, že příběh "Poslední syn" je součástí většího celku. Některé skutečnosti nám prostě nemohou být jasné.
Lois a Clark se tedy ujmout chlapce, ale větší hrozba než rodičovství teprve přichází. Jak říkám, i když je to Richard Donner a strašně rád bych řekl, že je to komiks skvělý, tak prostě není. Je to jen další kousek, který pěkně zapadá do toho supermanovského univerza. V podstatě klasický produkt mainstreamu, kde ještě navíc nemůžeme zapomenout ani na další hrdiny, kteří se zde na pár panelech objeví a sem tam se o nich trochu mluví. To vede například k tomu, že se sem tam objeví i dobrý vtip. Já si ale nemůžu pomoct. Ten supermanovský svět je tak dlouho stavěn, ale jeho středem jsou přesně tyhle, nic neříkající, nic nerozvíjející příběhy, které jen přidávají postavy, ač význam pro nějakou větší kompozici prostě chybí. Ano, samozřejmě, jsou zde zadní vrátka pro nějaké dění, ale zrovna tímhle příběhem se opravdu nic nemění. Události na konci jsou naprosto stejné jako na začátku, jen nás komiks chce přesvědčit o tom, že Superman dostal další ránu.
 |
| Richard Donner |
Komiksu příliš nepomáhá ani kresba Adama Kuberta. Není problém v tom, že by neuměl kreslit, například jeho obálky jsou úchvatné, ale on tak rád používá čáry, které jsou zbytečné, až to nakonec vede k tomu, že Superman má na některých panelech obličej plný jizev, Lois vypadá sem tam dost divně a Lex Luthor má vlasy na své pleši. Jeho kresba je jak z animáků, protože také pozadí má... upozaděné a figury z něj jasně vystupují. Mám s tím trochu problém, ale koneckonců, to mám s celým komiksem. Ano, asi se shodneme na tom, že mainstream je hlavně zábava, ale já si nemůžu pomoct, když už se tady staví tak rozsáhlé světy, to příběhy v nich musí být opravdu epizody bez významu. Jasně, řeknete mi, že tohle může vliv na budoucnost Supermana, ale mělo to vliv? Asi mám rád, když se příběh někam posune, na druhou stranu je pravda, že pro náš trh, kde nejsou jednotlivé superhrdinské světy tak známé, jsou tyhle epizodky vhodnější. O tolik zase nepřijdeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat