Mám pochopení - a nejen pochopení, ale i úctu - k magazínům, které jsou vydávány fanoušky a jsou vytvářeny v podstatě na amatérské úrovni. Přesto, i když bych třeba chtěl dát víc procent, tak prostě nemůžu. Nejsem zklamaný z "BubbleGunu" jako takového, ten formát se mi líbí, a to jak z hlediska struktury, tak z hlediska kvality vydání a tisku, které jsou na hodně dobré úrovni, snad jen škoda té černobílé. S obálkou od Otta však mé srdce plesá a já musím smeknout, že se tohoto umělce podařilo přesvědčit a on kresbu poskytl. Tohle je rozhodně úspěch. Jako celek ale bohužel "BubbleGun" nemohu hodnotit až tak pozitivně.
Pátý "Bublák" se mi dostal do rukou v podstatě náhodou. Tedy náhodou, ono to bylo záměrně, ale nebýt projektu na Startovači, kde si na sebe snažil vydělat (úspěšně) komiks "
O sněhu", asi bych se k "BubbleGunu" skutečně jen tak nepřiblížil. Ano, vím o něm dlouho, ale do roku 2013 jsem českou tvorbu, v podstatě jakoukoli, neustále podceňoval a přehlížel. Je to jednoduše tím, že jsem celý život více inklinoval k americké produkci. To platí nadále, ale už jsem českému prostředí mnohem otevřenější, a to jak v komiksu, tak i třeba ve filmu.
Co mě na pátém "BubbleGunu" naprosto nadchlo, to jsou publicistické články. Přehled komiksových fanzinů, které u nás vycházely, je naprosto neskutečný a za něj děkuji. Skvěle provedená investigativní novinařina, i když tedy zaměřená "jen" na to, aby nám ukázala, jakou minulost - a že rozhodně není krátká a prázdná - u nás má komiksový samizdat. Za tenhle článek tleskám. Zaujmou i ostatní, ale tenhle opravdu vyniká. Skvěle je doplněn článkem o "Kokešovi", i když v tomhle případě by to chtělo, aby člověk "Kokeše" držel v ruce. Já nikdy tu čest neměl a je mi to celkem líto. Snad někdy později. Následuje rozhovor s Toy_Box, možná až moc krátký, a se Štěpánem Kopřivou zase až moc dlouhý, aniž by zpovídaný cokoli řekl. A pak přišel na řadu komiks.
Já vím, že fanziny přinášejí alternativu, bohužel na českém trhu mám pocit, že alternativu přináší každý. Mainstreamu nejpodobnější je komiks první, který je celkem zdařilou variací na "Sin City", respektive obecně na moderní noir. Jen by to chtělo trochu lepší kresbu, respektive kresbu, které by kreslíř věnoval víc času. Rozsáhlé, ale bohužel celkem odbyté. "Lucky Strike" má kresbu trochu ve stylu Hzy Bažanta, která se dá velmi dobře snést, i když práce s detaily je celkem špatná, tady platí čím víc čar, tím hůře, což Daniel Mihálik vyvažuje absencí pozadí. Naprosto jiný je pak "Křižák" Pavla Šimáka, který se obejde beze slov - staví hlavně atmosféru, která je díky různým bizarním záběrům, sněhu a samotě celkem tísnivá, což rozhodně beru jako pozitivum. Komiks má vyvolat nějaký dojem, rozhodně však nenaplní vaši touhu po příbězích.
Kresba Andreje Wsóla mi sedí, je celkem jednoduchá, nesnaží se panely za každou cenu zaplnit linkami, spíš volí černé plochy, na které mám nejspíš slabost. Příběhově se opět setkáváme s tím, že i slabá pointa je dobrá pointa. Nějaký ten vtípek v dialozích ale funguje. Trochu lépe je na tom Andrejova "Spoveď". Akorát že tentokrát budete mít u pointy pocit, že už jste ji někde četli anebo viděli. A nejspíš víckrát. Na fanzinech se mi líbí, že dostanete strašné množství příchutí - tedy různých komiksů. "Myšlienky" Radoslava Repického jsou ukázkou spíše intelektuálního komiksu, což je v kontrastu s předchozím, který je spíše zábavnějšího charakteru. Pointa zde funguje přesně tak, jak má, komiks beze slov opět vůbec nevadí, naopak, pokud má co říct, slova nepotřebuje. V tomhle případě to docela platí, i když smysl je možná až zbytečně jasně prozrazen názvem.
S Kakalíkem jsem se vlastně nesetkal, snad nějaké to "Kuře" jsem četl, ale jeho "Erik" je něco, co mi absolutně nic neříká. Nepřijde mi to zábavné ani jinak smysluplné. Lukáš Divácký mě zaujal kresbou, která by klidně mohla zapadnout do amerického undergroundu, pro který mám slabost. Jeho rozšklebené obličeje jsou úžasné, stejně jako ujetá, ale nikoli hloupá hlavní myšlenka celého komiksu. Pointa myslím celkem nečekaná a vtipná - dává celému komiksu trochu nový smysl. To lze říci i o komiksu "Láska mory přenáší", kterou má Lukáš také na svědomí. Řekl bych, že právě jeho povídky jsou tím, co je v tomhle fanzinu to nejlepší. Tedy z hlediska komiksu. "Domáci pán" má realistickou kresbu Petera Nemčeka, ale asi bych si představoval povídku trochu... akčnější, názornější, možná s jiným koncem. Atmosféra je dobrá, mírně hororová, ale najednou je konec a myslím, že předčasný.
"Zvláštní schopnosti" dua Lathur a Ninjer mají zajímavý nápad, který se ztrácí ve zmatku, jenž není dán jen příšernou kresbou. Není to úplně zvládnuté ani scenáristicky, protože skoky mezi panely matou. Kresba sama o sobě je obrovskou slabinou, jednotlivé čáry dávají pramalý smysl, a i když je zde vidět styl, ještě to neznamená, že je dobrý. Stripy "Cukr & Počasí" jsou pro mě těmi, co nemají nápad a pořádně ani myšlenku. Místy snaha o černý humor, místy nic. Další alternativa je tvorba Anety Bendákové, u které mám pocit, že se místy trochu inspiruje mistry jako Warhol, ale její pop-art komiks je spíš jen další ukázkou toho, že si chceme hrát - tím říkám, že se komiks snaží dělat hlavně ti, co na to mají odvahu, čas a chtějí to zkusit. Proč ne, ale musí počítat s tím, že pořád budou tvořit spíš pro galerie a kavárny. Anebo fanziny.
 |
| K sešitu byl přiložen i plakát - jeho jedna strana. |
Líná Edna a její stripový komiks úplně nepobaví, ale minimálně hezky prezentuje fatalitu našeho snažení. Nebo tedy snažení hlemýždího. Možná kdyby šel doleva... Povídka "Jiná bouře" je taková klasicky česky nápaditá, hravá a úsměvná. Není přímo zábavná, ale jako kdybyste se vraceli do trochu jiných dob, o pár desítek let zpátky. Je to návrat celkem příjemný, za což může i dobrá kresba. Na závěr pak ještě jedna stránka od Devcagera, jehož kresbu prostě můžu. Zkuste si ale ke čtení tohoto komiksu, nebo spíš k jeho prohlížení, pustit titulní píseň od Green Day.
 |
| A druhá strana plakátu. |
Já vím, že ta kritika některých komiksů je místy silně negativní, ale nemyslím si, že by byla neoprávněná. Na druhou stranu je to jasná ukázka toho, jak vypadá náš trh. Nejde o to, že "BubbleGun" je fanzin a že zde automaticky čekáme alternativy. Spíš jde o to, že komiks u nás dělají jen lidé, které to skutečně baví. To může někdy znamenat, že to jsou i ti, co až tolik nekoukají na to, jak to vypadá, ale prostě chtějí něco prezentovat a jdou si svou cestou, ať už je jakákoli. I proto u nás nemůže vzniknout mainstream, protože každý chce být svůj, neohlíží se na to, co by se mohlo líbit masám. "BubbleGun" rozhodně stojí za přečtení. Minimálně zjistíte, že publikovat jde. A tohle je sešit, v kterém byste se objevili rádi, protože kvalita vydání je vysoká. Navíc pořád souhlasím s tím, že čím víc autorů, tím lépe. Oni se mezi nimi ti skutečně dobří snad prosadí.
Žádné komentáře:
Okomentovat