Jsem rád, že Comics Centrum počtvrté vydalo tuhle skvělou knihu a já jsem si znovu mohl přečíst ten nádherný příběh, který Frank Miller stvořil. Ano, vychází se ze skutečných událostí, a vychází se z nich opravdu hodně, ale pořád je to fabulace, pořád je to děj, který si Frank Miller přizpůsobil podle sebe, což je vidět hlavně na postavách, které jsou možná až moc dokonalé, než aby se jim dalo věřit, že jsou skutečné. Stejně jim to ale moc věřit chcete. "300" je totiž přesně ten příběh o cti, oddanosti, síle a hrdinství, které mají čtenáři rádi. Navíc ho Frank Miller prezentuje svým parádně drsným stylem.
Bitva u Thermopyl je legendárním střetnutím, kde se Řekům podařilo něco nečekaného. Nebylo to vítězství, naopak, jednalo se o porážku, ale někdy je důležitější to, jak porážka proběhla. Perská armáda, není přesně jisté, jak byla velká, někdy se uvádí dokonce milióny, ale spíš se předpokládá maximálně 200 000 mužů, se vydala na Řecko, které ji zneuctilo. Řekové si nebyli jistí tím, jak proti invazi zakročit, Sparťané dokonce měli být těmi, kdo uvažoval o tom, že se stáhnou více do vnitrozemí, ale nakonec to byl právě král Leonidas, který velel malé armádě, jež mohla čítat tak 7 000 mužů. A pouze asi s tisícovkou (z toho jen 300 Sparťanů) se rozhodl bránit úzkou soutěsku. Dařilo se jim to, ale nakonec přece jen padli. Ne však přesilou nepřítele, ale zradou. I když Leonidas nevyhrál, nebyl daleko od toho, aby se svými muži skutečně zvítězil. Dokázal však armádu krále Xerxa zbrzdit a dal tak možnost Řekům, aby se sjednotili a vytvořili armádu, která mohla Peršany porazit, k čemuž také nakonec došlo.
Comics Centrum vydalo již čtvrté vydání knihy, která specifickým autorovým stylem vykresluje právě výše popsanou událost. Frank Miller se zase tak moc nezpronevěřil historickým událostem. Akorát ze Sparťanů udělal ikonické bojovníky, které bych se nebál srovnávat se samuraji. Jejich vlastní kodex ale jde tak daleko, že nejen, že nemůže být Sparťanem každý, ale děti jsou rovnou zabíjeny, pokud jsou neduživé. Pravda, ani tohle možná není až takový výmysl. Leonidas má pak kolem sebe gardu tří set mužů, kteří jsou naprosto oddáni králi a jsou ochotni s ním zemřít v boji, pokud jim to přikáže. Ne, oni to vlastně udělají s radostí. Pokud by tohle byla pravda... no, to je teprve davový fanatismus. Ale na papíře to vypadá neskutečně dobře.
Sledujeme tedy tři sta a jednoho muže, jak se vydávají proti neskutečné přesile, ale oni nejen, že jsou odhodláni zemřít, oni mají i naději, že skutečně vyhrají. Jenže srazí je na kolena jejich vlastní slabost, nejistota některých Sparťanů. Tím, kdo je prodá, je totiž mrzák, který byl jako dítě ušetřen. A jako dospělý poznal blahosklonnost samotného Leonida, který možná měl jednat a udělat to jediné, co zbývalo, zabít ho vlastníma rukama. Neudělal to a nechal osud, ať rozhodne. Ten se rozhodl, že Leonidovi dá tu největší bitvu jeho života. Král se stal nesmrtelným. Stejně tak i Xerxes. Je v tom docela ironie.
Frank Miller vytvořil - po stránce scenáristické - komiks "300" podobně jako "Sin City". Střídá zde ich-formu a er-formou, často také přechází do první osoby množného čísla. Jsme to my, my Sparta. Používá krátké, úderné věty, někdy jen slova. V přímé řeči se sem tam trochu rozepíše, ale slova nejsou až tak zásadní. Zásadní je kresba, která je nádherná. Hodně dělá skutečnost, že jedna strana je spojení dvou standardních stran sešitových. Komiks je tak výrazně širší než vyšší, ale není to jen rozměr, kterým bude "300" vynikat ve vaší knihovně. Je to právě i kresba, kde v některých případech snadno poznáte "Sin City", hlavně pokud jde o několik těch málo panelů, kde jsou ženy. Hlavně se můžete kochat kresbou, která je neskutečně patetická, což je i celý příběh, ale je tak silná, že vám vyrazí dech. Kdyby byl patos pokaždé takový, budete ho milovat.
Frank Miller opět ukazuje, že v jeho případě jsou kresba i scénář nástroje k tomu, aby dostal z příběhu přesně ten efekt, který celou dobu chtěl a potřeboval. "300" je testosteronová romance tří set mužů se smrtí. A je to romance neskutečně silná, efektní a efektivní, kdy budete držet palce všem těm válečníkům a doufat, že přemůžou dějiny. Pokud tenhle komiks budete číst poprvé, docela vám závidím. Je to luxusní čtení, protože v té době ještě Frank Miller věděl, že komiks není jen o tom, aby se předváděl, ale o tom, aby vyprávěl příběhy. Doufám, že se brzy dokope k tomu, aby dokončil pokračování s názvem, "Xerxes", a že zase ukáže, co v sobě pořád ještě má.
Vzhledem k tomu, že se jedná již o čtvrté české vydání, což je skvělá ukázka toho, že komiks je u nás skutečně oblíbený - něčeho podobného dosáhla pouze "
Vrána" a samozřejmě některé díly "Asterixe", které jsou ještě dál co do počtu vydání - hodí se srovnání. Budu srovnávat se druhým vydáním, kterého jsem vlastníkem. Tak první, co si všimnete, je skutečnost, že nové vydání nemá přebal. Neříkám, že je to pozitivní nebo negativní, ale spíše se kloním k tomu pozitivnějšímu, co se změnilo. Nové desky jsou lesklé, celobarevné. Když u druhého vydání sundáte přebal, jsou tam jen černobílé desky, což rozhodně nevypadá tak pěkně. U nového vydání chybí stužka, což mě trochu mrzí, ale je pravda, že záložku člověk doma najde. Navíc, změnila se i cena, která se oproti předchozím vydáním snížila o 400 Kč. Nové vydání je tedy velmi podobné tomu třetímu. Oproti druhému vydání je pak nejzásadnější změnou o něco menší formát. Nové vydání je menší o 1 cm na šířku a o něco méně jak 1 cm na výšku. Není to až tak znát, ale přece jen, když je dáte vedle sebe, všimnete si. Došlo ještě k úpravě textů, ale jedná se o korektury minimální, výraznější je pak skutečnost, že barvy jsou ve druhém vydání o něco sytější, což se pozná hlavně na pozadích, která prostě ve druhém vydání vypadají lépe. Vzhledem k tomu, že mám k dispozici tohle srovnání, čtvrté vydání hodnotím 95 %, jinak komiks sám o sobě by dostal rovných 100 %.
Žádné komentáře:
Okomentovat