Po prvním díle "Legendy v exilu" přišel poměrně logicky díl druhý, který nese název "Farma zvířat". Už samotný název napovídá, kde asi bude hlavní východisko tohoto příběhu, což je možná i trochu kámen úrazu. Samozřejmě, že je to reakce na Orwellovu "Farmu zvířat" a je to reakce poměrně osobitá, která se nám trochu křečovitě snaží říct, že ty pohádkové postavy se dostávají mnohem hlouběji do literatury, než by se nám mohlo zdát. Tohle je sice hezké zjištění, ale nic to nemění na tom, že tentokrát Bill Willingham akorát vzal předlohu a udělal z ní to samé, jen je v ní o něco více pohádkových bytostí a o něco méně toho, co nám mělo být řečeno myšlenkami díla.
První díl rozhodně ukázal, že v sérii "Mýty" je obrovský potenciál, ale druhý díl to nepotvrzuje. Již první díl nám sdělil, že Mýty mají celkem pořádný problém - ten není ani v tom, že byly vyhnány ze své domoviny válkou, která se pro ně ani zdaleka nevyvíjela dobře, ale spíše v tom, že Mýty válčí i mezi sebou. Stejně jako lidé, ani Mýty spolu nedokáží žít v souladu, který by byl pro všechny prospěšný. Někdo chce více, někdo chce revoluci. Právě tohle je slovo, které je pro druhý příběh série "Mýty" rozhodující. Revoluce je to, k čemu má dojít na Farmě, kam jsou uklizeny všechny Mýty, které nevypadají dost lidsky. K určité revoluci má také dojít v životě Sněhurky, jedné z hlavních postav této série.
Sněhurka se musí vypravit na Farmu, ale ne proto, aby zde přímo něco řešila, ale jen proto, aby sem dostala svou nezbednou sestru Růženku, která celému společenství nadělala problémy v prvním dílu. Má to být vlastně forma jejího trestu, ale zároveň Sněhurčina snaha, aby se dala se sestrou zase dohromady. Jenže jakmile přijedou, je Růžence hned jasné, že tady půjde do tuhého. Sněhurka se ukáže jako naprosto neschopná a člověk se docela diví, že dokáže vést tu méně nepřirozenou část Mýtova. V jejím případě se o důvtipu a rychlém uvažování opravdu mluvit nedá. Naštěstí má kolem sebe schopné lidi, tedy Mýty, kteří se o ni a o situaci postarají. Bill Willingham se nám snaží dokázat, že jeho příběh má hodně co nabídnout, ale ve skutečnosti je to jen akčnější a z hlediska prezentovaného násilí drsnější verze "Farmy zvířat" od George Orwella.
To, že se v komiksu používají výrazy jako soudruh, revoluce, proletariát je sice hezké, ale samo o sobě to z tohoto příběhu neudělá silné, politicky kritické dílo. Primárně je tohle fantasy, které se snaží mít přesah do dalších žánrů, ale tentokrát se to tolik nedaří. Nakonec je to mnohem lepší jenom jako vyprávění, jako dobrodružný příběh, který se přes různé zajímavé zvraty dostane až do svého konce, který je celkem úspěšným vyřešením situace a slibným koncem pro další díly. Kam se asi poděla Zlatovláska? Příběh nám představuje hodně nových postav, roztahuje se, ale rozhodně se nejedná o něco, co by mělo přesahovat hranice Farmy. Co se stalo na Farmě, stalo se, teď se jede dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat