Tentokrát zase něco trochu pro děti, i když myslím, že ani dospělému nikdy neuškodí, když se vrátí do dětských let a připomene si nějakou tu pohádku. Bratry Grimmy asi netřeba moc představovat. Ale pro jistotu. Jedná se o dva Němce, kteří se velmi zasloužili o to, aby pohádky nebyly jen ústně předávané, ale aby se zapsaly. Jejich komiksová adaptace by pak mohla být zajímavá. Pro knihu "Jacob a Wilhelm Grimmové: Kreslené pohádky" nebyly vybrány jen notoricky známé pohádky, i když je pravda, že to, co není známé u nás, může být ve Francii známé poměrně hodně. Pojďme se na ně postupně podívat.
První je jedna z těch notoricky velmi známých - "Jeníček a Mařenka". Nejen díky tomu se jedná o jednoznačně nejslabší pohádku v téhle sbírce, protože je nám představena velmi tradičně, tedy pokud se týká po stránce příběhové. Velmi nenásilně, rádoby vtipně a také nepříliš zajímavě po straně kresebné. Kresba téhle pohádky mě oslovila nejméně, a to hned svým červenohnědým laděním. Tohle mi prostě nesedlo, nejinak je tomu i stylem kresby, který je pro mě takový nepříjemný. Autor se snaží o nějaké ty vtípky v panelech, ale elektrickou troubu bych za ty povedené ani moc nepovažoval. Pokud by byla celá pohádka kreslena absurdněji, bude to zajímavé, takhle je to spíš jen pěst na oko.
Už mnohem více se mi zamlouvala pohádka "Brémští muzikanti", kterou neznám a bylo pro mě příjemné se s ní seznámit. Tady mě naopak kresba zaujala hned na první pohled. Autorka nepoužívá žádné linky, ale vytváří postavy a další objekty na panelech jen pomocí barevných ploch, což se jí daří výborně. I v případě zvířat je to až překvapivě dobré. Dodává to pohádce tu správnou atmosféru, trochu nadhledu. Dokonce to funguje i v akčních pasážích, čemuž bych už vůbec nevěřil. Výborně zvolené barvy, které krásně vykreslují chlad zimy, jsou pak umocněny posledním celostránkovým panelem, kde už je těch barev docela dost, je to celá jásavé. Možná až moc.
Naprosto jinou kresbou pokračuje pohádka "O udatném krejčíkovi", která je někomu možná známá také jako "Sedm jednou ranou". Kresba je mnohem roztřesenější, což je dáno linkou, kterou rozhodně nemůžeme nazvat čistou. Je to ale na první pohled záměr autorky, která onu domnělou roztřesenost přenáší i do toho, jak stylizuje svoje postavy. Krejčík je vychytralý chlapík a jeho postava je trochu pokřivená, aby to dodalo na dojmu z je osoby. Správný cynický tón jen dodává sílu tomuto příběhu, který je z hlediska scenáristického asi nejlépe napsaný ze všech pěti pohádek.
Čtvrtou pohádkou je velmi známá "O vlkovi a kůzlátkách". Je to takový ten klasický příběh, kdy máma koza nechá kůzlata doma a řekne jim, aby neotvírala vlkovi. Kůzlátka neotvírají, ale vlk je snadno obelstí. Nakonec to končí podobně jako "O Červené Karkulce". Někdo měl očividně něco proti vlkům a rád jim otvíral břicha. Pohádka se vyznačuje výbornou karikující kresbou, která má navíc na pozadí celkem dost detailů, takže je vidět, že si autorka s jednotlivými panely docela vyhrála a sem tam vložila nějaký ten vtípek navíc. S poslední pohádkou se jednoznačně jedná o moje favority z téhle sbírky.
Tou poslední pohádkou jsou "Domácí skřítkové". Pohádku jsem neznal, i když celou dobu jsem měl pocit, že je mi ten příběh nějaký povědomý. Možná jsem ho přece jen kdysi někde četl nebo někde viděl. Starý švec už moc nestíhá, ale ráno se mu začnou objevovat hotové boty. Neví, co se děje, ale rozhodně na tom díky tajemné pomoci není s podnikáním tak špatně. Tohle je klasický vánoční příběh, nebo takový, který by se na Vánoce rozhodně hodil. Je v tom bída, je v tom skoro zázrak, něco nadpřirozeného, funguje to výborně. Scenáristicky a kresebně asi přece jen nejvypiplanější pohádka celé sbírky. Nádherné zachycení atmosféry. Tohle je obecně kniha, která výborně zpracovává klasické pohádky, a i když jim ne vždy dává něco navíc, jako čtení pro děti je to více jak dostačující.
Žádné komentáře:
Okomentovat