Už předchozí kniha
"Hitman 4: Odvážným štěstí přeje" naznačila, že se Ennis dostává k tomu, co ho neskutečně baví. Chce mít čestné a drsné postavy, které se v případě vojáků vytvářejí poměrně snadno. No dobře, ono to zas tak snadné nebude, ale v Ennisově podání to alespoň celkem snadné vypadá. Díl "Tommyho hrdinové" patří k mým nejoblíbenějším, protože se Ennisovi podařilo do příběhu vložit všechno, co ho dělá Ennisem, ale zase jednou to dávkoval v takovém poměru, že to funguje téměř dokonale. To, že se opakuje, to už je věc druhá. Proto mu také nemůžu dát vyšší hodnocení, ač je pravdou, že se začal opakovat až u pozdějších věcí.
Hlavní část knihy tvoří příběh "Tommyho hrdinové", což je příběh, který je rozprostřený do celkem pěti kapitol. Zabírá docela prostoru, ale vůbec to nevadí. Konečně se podíváme také někam jinam, než jen do Gothamu. A aby to bylo dostatečně politicky korektní, nepodíváme se do žádné existující africké zemičky, kde vládne diktatura, ale do zemičky vymyšlené. DC by si nemohlo dovolit publikovat něco, kde by si dělalo legraci ze skutečné země. Docela by mě zajímalo, jak tohle Ennis při tvorbě nesl. Člověk se ale přizpůsobí a na příběhu to žádné zásadní dopady nenechalo, tedy alespoň v tom negativním smyslu slova.
Ennis se tady pořádně opřel do diktátorů a do supráků a udělal z Tommyho Monaghana zase jednou pořádného klaďáka. Navíc se mu podařilo i celkem umně vyřešit to, co se dělo v posledním díle, tedy závěr, v kterém byl Tommy celkem v háji. Také proto vezme fušku v Africe, kde by měl pomáhat zemi, aby se osamostatnila, respektive aby zde jeden mužík dostal do rukou moc. Hodně rychle všem zúčastněným (nechybí Natt, Ringo a překvapivě ani Haken) dojde, že se možná ocitli na špatné straně. Teď už nejde jen o nějakou zakázku, teď jde o čest. Tommy se nám mění v parádně čestného hrdinu přesně tak, jak to má Ennis rád. Najednou úplně zapomenete, že je to zabiják, a tak trochu na to zapomene asi i sám Monaghan, který si zde pořeší nějaké ty problémy.
Osobně se mi nejvíce líbila linie se "superhrdiny", kteří se objevili v Africe společně s našimi hrdiny a kteří jsou opravdu krásně vymyšlení a krásně skončí. Nejsou možná úplně originální, ale pro DC Universe to není problém. Dlouho se na stránkách neohřáli. A když už jsme u těch supráků, tak poslední kapitolu knihy tvoří příběh "Je nebezpečné dotýkat se hvězd", kde Ennis ukazuje, jak skvěle mu jdou konverzační příběhy, v nichž se vlastně nic neděje. A překvapivě to šlo i McCreaovi, jehož kresbu obecně moc nemusím, i když mám pocit, že tady už byl vykreslenější. Příběh se Supermanem je výborný a Ennis zase dává na odiv, které hrdiny skutečně obdivuje. Jo, tenhle přístup se mi líbí. Některé hrdiny si prostě musíme ponechat, i když jsou tak strašně patetičtí. "Tommyho hrdinové" mi rozhodně zatím sedli nejvíce ze všech dosavadních. Je to asi i tím hodně kritickým přesahem, který to v sobě má, ale také oním uznáváním některých symbolů, na které ani Ennis nesáhne.
Žádné komentáře:
Okomentovat