Steve Jobs je taková klasická osobnost, která rozděluje lidi na několik táborů. Někteří ho bezmezně obdivují, jiní ho nesnáší, protože si myslí, že byl egoistické hovado, no a té třetí skupině je naprosto jedno, o koho se jedná, co dokázal nebo nedokázal a jak žil. V případě autorů knihy "Steve Jobs: Konfigurace vnitřního já" se očividně jednalo o tvůrce, kteří jsou fascinováni životem tohoto vizionáře a podle mnohých génia. Co se musí tomuto velmi útlému komiksu nechat, to je skutečnost, že se nesnaží shrnout celý život tohoto muže, ale zaměřuje se pouze na jeho část, která je nějakým způsobem spojena se zen buddhismem, který do Ameriky přišel z Japonska, a Steve Jobs se za svého života dostal do kontaktu s jedním z jeho hlavních představitelů.
Kniha "Steve Jobs: Konfigurace vnitřního já" je tedy o Stevovi Jobsovi a také o muži, který se jmenoval Kobun Chino Otogawa. Je popisován jako rebel (v tomhle provedení se ale rozhodně nejedná o deanovské rebelství), muž, který měl vlastní vizi toho, jak zen buddhismus praktikovat. Někomu se to nelíbilo, ale Amerika byla jeho přístupu otevřena a společnou řeč s ním našel právě i Jobs. Steve hledal dokonalost a myslel si, že mu právě Kobun může pomoct ji najít. Netušil, že Kobun o to v životě nikdy neusiloval a usilovat nechtěl. Jen se zdokonaloval. Steve se nechtěl jen zdokonalovat. Chtěl být dokonalý. Výsledkem té dokonalosti by pak měla být milovaná zařízení iPod, iPhone, iMac... no prostě všechno, co má na začátku malé i a hned za ním nějaké velké písmeno.
Tohle je samo o sobě docela zajímavé a zároveň je vidět, že tvůrci, kteří se do komiksu pustili, věděli, po čem jdou. Ano, zbožňují Steva a je to sakra vidět, ale některé scény zde vyznívají až překvapivě kriticky, i když někomu to tak připadat nemusí. Asi záleží na tom, jaký máte pohled na svět. To, jak se choval později ke Kobunovi, je jen ukázkou toho, jak ho svět jeho dokonalosti pohltil, jak si myslel, že to, co dělá, je nejdůležitější. Ne pro něj, ale pro celý svět. Budiž, nevím. Já jsem v životě nic od Applu nevlastnil (mluvím o hardwarových zařízeních, protože QuickTime jsem přece jen párkrát použil) a nějak na tom nehodlám nic měnit. Není to bojkot, ale nepotřebuji dokonalost za až tak vysokou cenu. Já se spokojím s dokonalostí od jiných.
Abych ale zůstal u komiksu samotného. Kresba je stylizovaná, někdy zde hlavně obličeje vypadají tak, že si na dvou panelech nejsou ani podobné. Sama stylizace špatná není, ještě nám je v závěru pěkně vysvětlena. Monochromatické barevné pojetí příjemně odděluje jednotlivé částí, přehlednost se tak neztrácí, a to i přesto, že se hodně přeskakuje v čase. Příběh sám o sobě má začátek, má pointu, ale co si budeme povídat, snaží se moc sázet na to, že to je o Jobsovi. Přitom kdyby to byl příběh o komkoli jiném, ten příběh také funguje. Adorace Jobse je zde ale ještě na snesitelné úrovni a je fakt, že komiks o jedné části jeho života má aspoň trochu co říct. Nenadchne to, nezmění to nejspíš váš postoj k Jobsovi, ale třeba se trochu začnete zajímat o zen. Některé ty myšlenky nejsou špatné, ale celkové vyznění je takové jednoduché, i když se snaží o zdůraznění osudovosti. Pochybuji ale, že si na komiks v budoucnu někdy vzpomenete. A myslím, že za to bude moct i ta kresba, která se velmi rychle vykouří z paměti.
Žádné komentáře:
Okomentovat