Už v předchozím dílu jsme se setkali s lučištníkem ze skupiny Quincy. Původně jsem si myslel, že Quincy bude jeho jméno, ale nová postava se jmenuje Urjú Išida a je z klanu, který si říká Quincy. A lučištník jednoznačně je, o tom žádná. Dokonce tak dobrý lučištník, že svou zbraní dokáže ze světa sprovodit každého Hollow, který se mu dostane do cesty. Zdá se, že Išida má na Hollow skutečně spadeno, protože po nich jde dříve, než se k nim dostane Ičigo anebo Rukia. Právě v pátém dílu se o Išidovi dozvíme trochu víc a trochu víc si rozšíříme i znalosti o světě mangy "Bleach", která nám zase o něco zmohutní před očima.
Jako kdyby si Tite Kubo pro pátou knihu nechával další překvapení, kterým čtenáři vyrazí dech. Nebo se o to alespoň pokusí. Zjišťujeme tedy, že sběrači nejsou jediní, kdo se v minulosti chtěl o Hollow postarat. Quincy byla další skupina, která po Hollow šla, ale všichni z tohoto klanu již měli být po smrti. No, očividně se někde stala chyba. Právě s touto chybou se musí srovnat Ičigo, protože Išida (taky mohl Kubo zvolit trochu méně podobná jména) chce dokázat, že sběrači nejsou potřeba a že Quincy jsou ti, kdo mohou problém s Hollow vyřešit nejlépe. A tak se do světa dostává velké množství Hollow, jejichž hon se stává soutěží mezi sběračem a lučištníkem v tom, kdo bude schopnější a kdo jich dostane víc.
I když by se mohlo zdát, že tohle je celkem dost látky pro jednu knížku, tak Tite Kubo tuhle linii využívá v podstatě jen jako hlavní motiv, na který se nabaluje velké množství dalších epizod. Je skoro až neuvěřitelné, že i s tím, jak je Tite Kubo ukecaný, se toho v téhle knize děje tolik. Ičigova sestra zde má vlastní linii, Chad se nám vrací, aby se předvedl v naprosto novém světle, Rukia zjišťuje, že něco není v pořádku, a jedná na vlastní pěst, a nesmíme zapomenout ani na obrovský hrudník Orihime Inoue, z kterého se nám zase odhalí o kousek víc. Já vím, že tohle je strašně pubertální komiks, ale nemohu si pomoct, i tak je to strašná zábava. No jo, "Bleach" se mi prostě trefil do vkusu.
Líbí se mi, jak Tite Kubo dokáže skvěle vyprávět příběh, kde se pořád něco děje. Jsme u páté knihy a v podstatě v každé se odehrála nějaká uzavřená epizoda, ale uzavřená jen do té míry, aby se na ni mohlo dál navázat. I když se otevírá nový příběh, budete mít pocit, že se jen jede dál. Návaznost zde jednoznačně je. To, co se dělo v prvním dílu, má návaznost na další, to, co bylo v předcházejícím sešitu, má smysl pro to, co čtete právě teď. Jsem neustále fascinovaný tím, jak se Japoncům v manze daří držet i rozsáhlý příběh pohromadě. Jsem zvědavý, co na to budu říkat u dvacáté knihy, ale zatím s tím rozhodně problém nemám. Ne nadarmo se říká, že Japonci jsou v komiksu nejvyspělejší zemí. Je to pravda. Japonští autoři médium ovládli a nebojí se v něm vyprávět cokoli a v jakékoli délce.
Žádné komentáře:
Okomentovat