No jo, no. Docela jsem se na tenhle komiks těšil, protože Jason mě okouzlil svým komiksem "
Zabil jsem Adolfa Hitlera", ale nějak jsem nedostal to, co jsem očekával. Když jsem četl komiksy od Otta, také beze slov, dostavoval se skutečně silný zážitek. Hlavně proto, že Ott opravdu dokáže vyprávět příběh, navíc v něm má i skvělou atmosféru. Jenže Jason už šel trochu dál. Nešlo mu ani tak o to, aby vyprávěl příběh, ale spíš o to, aby vyprávěl emoce. Já neříkám, že je to špatně, ale rozhodně to není něco, co ocení každý čtenář. Jen je to ukázka toho, že komiks je skutečně médium, kde je kresba naprostým základem, až pak přichází text.
Jak jste asi pochopili, tak komiks "Pšššt!" je komiksem beze slov. Nenajdete zde ani jediné slovíčko, snad jen sem tam ten podpis "jason". Dokonce zde nejsou ani názvy kapitol, respektive jednotlivých příběhů, které jsou oddělovány pouze stránkou s velkou kresbou. Někdy ale stejně budete mít pocit, že ten příběh vlastně vůbec neskončil, ale že ještě pokračuje. Ony se totiž jednotlivé povídky navzájem prolínají, respektive jsou zde stejné postavy, naleznete zde stejné prvky, a tak se v tom konečném důsledku budete trochu ztrácet. Neříkám, že je potřeba, aby se každý příběh nějak jmenoval, ale takhle jsem z toho prostě měl pocit, že se jedná jen o knižní vernisáž a ne o skutečnou knihu. Ale možná je i tohle Jasonův záměr.
Nebyl jsem z knihy nadšený. Tak to prostě je. Ne, že by byl Jason neschopný autor, to rozhodně ne, ale jeho poetika, jeho příběhy plné emocí a "životních pravd" mi prostě nesedly. On je Jason výborný autor a skutečně nám ukazuje, že jeho schopnosti jako komiksového tvůrce jsou skvělé, stejně jako je obrovská jeho fantazie, kdy některé zápletky jsou skutečně překvapivé a úžasně surreálné. Hlavně příběh s kostrou se mi zaryl do hlavy. Nic to nemění na tom, že jinak mám z komiksu takové smíšené pocity. Jason se hodně opakuje, celá kniha pro mě vyznívá tak, jako by pro mě vyzníval jen jeden vybraný příběh. Anebo ne. Kdyby se jednalo jen o jeden příběh, asi by jsem se do něj vžil víc. Takhle si budu muset knihu přečíst znovu, někdy později, a jednotlivé příběhy si užít s nějakým časovým odstupem, abych docenil onu pravdivost a intenzitu.
Jason prokazuje, že styl, který si zvolil, ovládl dokonale a není mu možné moc vyčíst z hlediska kresby. Poznáte mladého, poznáte starého, poznáte tvora, který se usmívá, který je naštvaný, který je nijaký. Tohle je mimochodem i celkem dobré označení pro chování většiny postav. Procházejí příběhy jako takové mrtvoly, které jako kdyby nikam nesměřovaly, anebo minimálně nevědí, kam vlastně směřují. Takže ano, dostanete dobré řemeslo, ano, dostanete příběhy, které mají smysl, ano, dostanete dávku emocí, ale přesto ne, nemusí vás to vůbec zaujmout a sem tam vás to bude nudit. Mně se bohužel ta poslední varianta stala. S tím prostě nic nenaděláte.
Žádné komentáře:
Okomentovat