Pokud vlastníte knihu "
1001 komiksů, které musíte přečíst, než zemřete", hned jako třetí komiks, který byl do tohoto výběru zařazen, je kniha "Max und Moritz". Tak ona je to spíše knížečka sedmi nezbedností, které původně vycházely časopisecky. Jejich autorem je Wilhelm Busch, který je v současné době považován za jednoho ze zakladatelů komiksu, i když ve své době na něj bylo nahlíženo hlavně jako na toho, kdo dokáže napsat humorné příběhy a nakreslit vtipné obrázky. Co je na téhle skutečnosti ale nejzajímavější, to je fakt, že jeho vtip přetrval až do současné doby a sedm nezbedností je nadále tak vtipných, jak byly zamýšleny, což je vzhledem ke vzniku v roce 1865 přece jen třeba ocenit.
"Max a Móric" jsou kluci, kteří ale nejsou v českém, potažmo československém prostředí neznámí, jen jejich jména se liší. V roce 1944 to byl "Jan a Jíra", v roce 1959 zase "Vít a Véna" a nakonec v roce 2005 "Max a Mořic". Nejnovější vydání zvolilo ještě trochu jiný překlad jmen a svoje neplechy kují "Max a Móric". Podoba jména Móric zní trochu zastarale, v dnešní době i trochu podivně, ale je to dáno tím, že překlad není nový, ale jedná se o překlad nalezený Martinem Švehlou, který je autorem předmluvy a iniciátorem celého vydání. Ten překlad pro něj vytvořil jeho otec, aby Martin jako malý chlapec rozuměl tomu, co říkají německá slova. Jenže Jindřich Švehla zašel mnohem dál, než aby jen otrocky překládal německý, navíc veršovaný originál. On se postaral o to, aby byla zachována melodičnost a rytmičnost, ale stejně tak ponechal dílu vtip a zápletku.
Německy neumím, ale česká verze je neskutečně čtivá a snad jen ve dvou případech máte pocit, že se rým úplně nepovedl a že se rytmus trochu ztrácí. Jinak se ale jedná o skutečně krásnou ukázku toho, jak vypadá rýmovaný text, který v sobě má i příběh. Jak jsem již uvedl, kniha obsahuje celkem sedm příběhů, sedm nezbedností, které provádějí titulní chlapci. Jsou to pořádné neplechy, protože se lidem dějí opravdu nepěkné věci. Ti dva jsou zlosynové, ale to nic není proti poslední nezbednosti, která mě skutečně dostala a ohromila. Wilhelm Busch se nebál zajít trochu dál a příběh zakončit tak, jak by se to dnes už asi neslušelo. O to víc je třeba jeho dílo ocenit.
Co je ale na knize zásadní, to je právě skutečnost, že je předchůdcem komiksu. V prvních nezbednostech to až tak patrné není, protože to skutečně jsou spíše ilustrované říkanky, ale od nezbednosti páté se objevují sekvence, kde skutečně dochází k rozpohybování dění a ilustrace na sebe navazují v tom, co zobrazují. Nejedná se o ilustrace, které se vztahují pouze k některé části říkanky, ale máme zde skutečně sekvenční zachycení dění v rámci jedné scény. Tohle je tedy zásadní ukázka toho, proč je Wilhelm Busch jedním ze zakladatelů komiksu, ač v jeho době se samozřejmě o komiksu ani zdaleka nehovořilo. Recenzované české vydání pak vyniká nejen pevnými deskami, ale také dvojjazyčností - je zde uveden i německý originál, kdy ti, co vládnou němčinou, mohou porovnat krásné překlady s původní verzí. Ti, co umí jen německy číst, alespoň ocení skutečnost, že rýmovaná němčina vůbec nezní tak špatně.
Žádné komentáře:
Okomentovat