Série se vyvíjí směrem, který se mi hodně zamlouvá. Tohle je to, co jsem si od "Scotta Pilgrima" sliboval, co jsem čekal. I když Bryan vynechává to, co bylo skvělé pro minulý díl, trochu více se zaměřuje na příběh, který zde opravdu dostává grády. Najednou máte pocit, že děj se dostává do popředí, že už to není jen taková hra, i když i ta pokračuje. Blíží se vrchol celé série, tedy poslední kniha, a tak nám Bryan předvádí, že scénář pro něj byl tím hlavním a že kresba nemusí být v každé knize naprosto shodná. Abych tedy zase nepřeháněl, ona je pořád stejná, jen je vidět určité rozdíly, které jsou částečně poplatné i tomu, jak se příběh vyvíjí.
Co je v kresbě do jisté míry jiné, to jsou prázdná místa, kterých je celkem dost. V závěru, v poslední kapitole s číslem 31 je to ještě umocněno tím, že panely jsou zde až příliš shluknuté ke středu, takže vznikají poměrně velké bílé okraje. Neviděl bych to ale jako snahu Bryana o to, aby zmenšil panely a měl relativně méně práce, relativně proto, že by se mu vše opticky zmenšilo, takže by to bylo na vykreslení možná i pracnější, ale je to dáno tím, že chce vytvořit určitý pocit, určitou atmosféru, což se mu daří. Stejně jako se relativně malé panely ztrácejí na těch "velkých" stránkách, ztrácí se i Scott Pilgrim, protože jeho život nabral naprosto nový směr.
Abych ale nepředbíhal. Nejprve trochu k příběhu. Již na konci minulého dílu jsme se dověděli, že Scott bude stát proti nové výzvě. Nejen, že se musí utkat s dalším ďábelským ex své současné přítelkyně, krásné a tajemné Ramony Flowers, zjistí, že ten souboj nebude z nejjednodušších, protože nestojí proti jednomu ex, ale rovnou proti dvěma. Jsou to dvojčata, Japonci, kteří jsou navíc ujetí na roboty, které si sami staví. A právě roboti budou těmi, kdo bude se Scottem bojovat. Souboje se Scottem mají trochu novou podobu, protože se odehrávají v pozadí, zatímco se čtenář soustředí na ostatní postavy a jejich dialogy. Je to zábavné a má to naprosto novou atmosféru. Bryan už s pátou knihou jednoznačně věděl, co chce vyprávět a jakým způsobem toho chce dosáhnout. Člověk se po několika stovkách stránek vypíše a také vykreslí.
Například scéna s Ramonou v závěru je důkazem toho, jak moc byl Bryan schopen přizpůsobit kresbu tomu výslednému dojmu, nemluvě pak o kresbě, kterou použil pro Scottův následující sen. Jako kdybychom se opět vraceli do nějaké videohry. Bryan si také místy dovolí menší vtípky, které jsou vytvářeny jen kresbou a je třeba číst komiks jako komiks a ne jen jako bubliny. I já si myslím, že mi sem tam nějaký ten vtípek unikne. Ale o tomhle také komiks je. Člověk k němu musí přistupovat trochu jinak, aby měl skutečně ten zážitek, jaký byl původně zamýšlen. "Scott Pilgrim" si ale rozhodně vaši neustálou pozornost zaslouží, protože má co nabídnout a každá kapitola vás může něčím dostat. Vzhledem ke konci tohoto dílu je navíc opravdu na co se v šestém těšit.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
Žádné komentáře:
Okomentovat