"Doba ledová" je komiks, od kterého nemůžete ani omylem čekat nějaké ty mamuty, ale můžete se těšit na mluvící psy, kteří jsou schopni identifikovat čichem rozpad uhlíku, projdete si část Louvru, popovídáte si s některými uměleckými předměty a navrch si možná uvědomíte, že všechno, co považujete za umění je jen špatná iluze. No dobře, to jsem možná až moc kritický, až moc přejímám myšlenky, které de Crécy čtenářovi prezentuje. "Doba ledová" je hlavně zamyšlením nad tím, co je to umění, jak je ve společnosti chápáno a jaký je vlastně jeho význam.
Představte si konkrétní situaci. Země je prázdnou planetou, kde již nežije žádný člověk. Všechno zůstalo na svém místě - stavby, jejich výbava, památky, ale lidé jsou prostě pryč. Na planetu se dostane nějaký inteligentní forma života a jediné, co zde najde, je umělecká sbírka v některém ze známých muzeí. Co si bude asi o lidech myslet? Jak se bude na lidstvo dívat? Jak si ho na základě uměleckých děl bude představovat? Na tyhle otázky si chtěl Nicolas de Crécy také odpovědět, a tak vytvořil komiks "Doba ledová", kde nechal původní populaci přejít dobou ledovou, všechny památky zapadaly sněhem. Lidstvo nevymřelo, ale dál pokračovalo v životě, jen už si nic nepamatuje a znovu objevuje svou minulost, historii. V podstatě se tedy jedná o postapokalyptický komiks, který se nezabývá až tak samotným přežitím v těžkých podmínkách, ale dějinami lidstva.
Výprava výzkumníků prohledává oblast, která je zasněžená s tím, že má určité informace o tom, že by se zde měla nacházet nějaká aglomerace. To se nakonec potvrdí, protože najdou jednu z velmi vzácných památek - Louvre. Právě zde se odehrává většina děje a de Crécy nám představuje různá zajímavá díla, která se v tomto světoznámém muzeu/obrazárně nacházejí. "Doba ledová" je tak vlastně i prohlídkou Louvru, protože se zde skutečně jednotlivá umělecká díla vyskytují a hrají zásadní roli. Na základě série obrazů od různých umělců je vytvářena skupinou badatelů alternativní historie toho, jak oni podle uměleckých děl vidí lidstvo před dobou ledovou.
Co o nás vlastně umělecká díla vypovídají? Hovoříme o tom, že umělecká díla jsou zrcadlem člověka, společnosti, ale právě v tomhle případě vidíme, že tomu tak vlastně není, respektive že to zrcadlo je velmi pokroucené. To nakonec vede k tomu, že se sama realita pokřivuje. Není to totiž zrcadlo člověka a společnosti, našich životů, ale je to zrcadlo naší fantazie. A tak, i když se jedná o díla, která je možná považovat za historická a zachycují to, co se v minulosti stalo, pozorovatel, který by o lidstvu nic nevěděl, by si mohl udělat naprosto zkreslenou představu. Nicolas de Crécy naprosto logicky volí obrazy a sochy jako formu, která je pro pochopení nejjednodušší. Text v neznalém nemusí nic vyvolat, ne hned, ale obraz působí okamžitě. Ti, co pozorují jako neznalí, se tak v podstatě do jisté míry ztotožňují s autorovou vidinou, ale díky své neznalosti jí dávají naprosto nový rozměr.
 |
| Nicolas de Crécy |
Nicolas de Crécy ukazuje neskutečnou sílu komiksu, která je právě v tom, že dokáže vyprávět obrazem i textem. Téměř až nemožné propojení dob a stylů, které je možné právě jen díky muzeím a obrazárnám, je možné i v komiksu. Komiks má neskutečně rozsáhlé hranice a je jen na autorech, jak daleko jsou ochotni zajít. Nicolas de Crécy si je toho komiksového rozsahu vědom, což nám představil právě v tomto komiksu. Je dobře, že zrovna tenhle komiks u nás vyšel v pevných deskách. Tohle je velmi inspirativní dílo, které navíc dokáže zaujmout třeba i fanoušky sci-fi. Hlavně je to ale kniha pro ty, kteří chtějí nad věcmi přemýšlet. Jedinou slabinou je snad skutečnost, že některé de Crécyho závěry jsou možná až moc jednoduché a až moc se nabízejí. Finále je pak krásnou metaforou pro to, jak nám historie prokluzuje mezi prsty.
Komiks "Doba ledová" můžete
zakoupit na stránkách nakladatelství Meander.
Žádné komentáře:
Okomentovat