Psát něco negativního na Stana Sakaie je strašně složité, protože pokud od něj něco čtete, pokud se trochu seznámíte s jeho osobností a životem, alespoň prostřednictvím zpráv na internetu, uvědomíte si, že je to člověk neskutečně pokorný, přátelský a milý. Takovým lidem nechcete nic vytýkat, ale pokud má být člověk objektivní, nedá se nic dělat. Stan Sakai měl takovou představu - vytvoří si sci-fi s ušákem, protože by se mu líbilo kreslit něco z budoucnosti a zároveň něco, kde jsou dinosauři. A tak se v na počátku 90. let zrodil "Vesmírný Usagi", potomek našeho známého Miyamota Usagiho z budoucnosti. Mimochodem, jméno hlavní postavy zůstává stejné.
Když čtete úvodník, který napsal sám Stan, začnete být natěšení. Kromě toho, že zde zmiňuje trochu trnitou cestu ve vydávání komiksů, kde není vždy jednoduché uspět, i když jste již celkem zavedený (Stanovi se to ale nakonec povedlo i s tímhle nápadem), zároveň se dočtete o tom, jak by se mu strašně líbilo kreslit dinosaury, protože ti se mu do standardní Usagiho série prostě nehodí. Začínáte tušit nějaké to výborné béčko. Ono se to vlastně i naplní, béčko to je, ale v tomhle případě i s určitými negativy, která se s těmito levnějšími a podceňovanými verzemi umění spojují.
Kniha je pořádný špalek ve srovnání s ostatními knihami Usagiho Yojimba. Má téměř tři sta stránek, což je dáno tím, že jsou zde celkem tři třídílné minisérie. Jedná se o příběhy "Smrt a Čest", "Východ Bílé hvězdy" a "Válečník". Takhle, jak jsou za sebou zapsány, jsou i chronologické, navazují na sebe. Jedná se o menší trilogii, která, vzhledem k tomu, že se odehrává ve vesmíru, malinko nabádá k tomu, aby si člověk myslel, že to bude variace na "Star Wars". No, tohle není náhodná narážka, protože Stan se chvílemi válkám přiblížil až moc. Některé světy vypadají jako vystřižené z válek, některé scény jakbysmet. Tažný paprsek, useknutá ruka, úniky v malých modulech, záměna princezny (pravda, Lucas s ní přišel až v novější trilogii) a další prvky vám dávají dojem, že ta inspirace byla až příliš veliká.
Jenže problém není pouze v tom, že Stan trochu opakuje scény odjinud, je to i v tom, jak jsou příběhy vyprávěny. Chvílemi jsem měl pocit, že člověk, který s tímhle neměl nikdy moc problémy, je najednou strašně vysvětlující, strašně se opakuje. A není to jen proto, že bylo třeba shrnout děj z minulých příběhů, ale i proto, že tohle používá uvnitř děje. Najednou nejsou zápletky již tak ladné, jsou zde zbytečné efekty - zdánlivá smrt jedné z postav, která je sice vysvětlena, ale stejně máte dál pocit, že je to jen z nouze ctnost, která má udělat dojem. Najednou je to na Stana až trochu moc jednoduché, až trochu moc obyčejné.
"Vesmírný Usagi" není špatný komiks. Budete se bavit a myslím, že se Stanovi podařilo vytvořit celkem obstojně fungující svět, navíc ten v posledním krátkém příběhu vtipně propojil i s tím samurajským z dob, na které jsme v sérii "Usagi Yojimbo" zvyklí. Jenže očekávání, vzhledem k tomu, jak moc je kvalitní Stanova vlajková loď, jsou až příliš moc vysoká. Trochu mám pocit, že když Stan sám fabuluje, je tu trochu problém s tím, že si není tolik jistý jako ve chvíli, kdy se může opřít o historii a legendy a z nich trochu čerpat. Tady měl volnou ruku a místy je to až moc poplatné sérii "Usagi Yojimbo", a i když je to v jiném světě, není to až tak moc jiné. Na druhou stranu, známé postavy potěší. Nebyl jsem přímo zklamaný, ale tohle je prostě kniha, která má hlavně pobavit a potěšit fanoušky série klasické.
Žádné komentáře:
Okomentovat