Když přečtete jednu knihu ze série "Macanudo", budete už mít jasno v tom, co bude následovat v těch ostatních. Třetí knihu jsem zde ještě neměl (venku už je dokonce i pátá v českém překladu), a tak je třeba se k ní vrátit a zase si jednou užít Liniersovu poetiku, kterou se nás snaží oblažit a kterou nám dává najevo, že někdy, i když se za něčím strašně ženeme, si možná uvědomíme, že je to jedno, protože na životě je nejkrásnější stejně jedna jediná věc - to, že můžeme žít. I když jsme smutní, i když truchlíme, jsme radostní a smějeme se, všechno to jsou okamžiky, které k životu patří. A pokud je přijmeme všechny, tak ten náš život bude o něco lepší, bude přijatelnější a kvalitnější.
Když jsem si pročítal třetí knihu, byl jsem rád, že se znovu vracím k Liniersovým postavám. Přece jen, i když nemá jednu titulní postavu, jsou tu takové, na něž se těšíte pro jejich častější návraty. Ať už je to Picasso nebo sám Liniers, především ale pak Jindřiška a Fellini či Záhadný muž, což je postava, která mě fascinuje, vždycky budete rádi, že jste mezi nimi zpátky, protože jsou to postavičky skutečně divné a roztodivné, doplněné o tučňáky, Olivera Olivu a další, méně se opakující. Každá má své kouzlo a někdy i v tom, že se jedná o postavu naprosto jedinečnou a ve své obyčejnosti krásnou. V tomhle jsou skvělí "Obyčejní lidé". Z nich samotných by se dal udělat unikátní, trochu dadaistický komiks, kdyby se zašlo až do krajnosti. Ale na světě máte více jak 6 miliard lidí. To už je vhodný materiál na nekonečný strip.
Liniers ale takové ambice nemá. Místo toho na čtenáře útočí různými postavami a různými situacemi, a než aby se opakoval, tak raději volí formu toho, aby se jeho výtvory nezprotivily, a dávkuje je pomalu, pozvolna. Jeho stripy se pak neomrzí, pokud se vám tedy neomrzely už svým přístupem. Jenže Liniers není tak opakující se, jak by se mohlo na první pohled zdát. Krásně je to vidět na jeho humoru, kdy někdy čtete vtip, který je opravdu jednoduchý a pochopitelný masám, pak je to vtip spíše intelektuální, kde už potřebujete trochu vhledu, a nakonec vás dostane vtipem absurdním, kdy ani nevíte, jestli je to skutečně myšleno jako vtip. Tam už se pak těžko stírá hranice mezi absurdní komikou a stripem, který vás donutí se zamyslet nad tím, co čtete, a možná i nad sebou samým.
Nakladatelství Meander na český trh přineslo autora, který je jedinečný, který má čtenářovi co říct, autora, který je specifický svou kresbou, ale také pohledem na svět. Nedívá se na něj pesimisticky, nedívá se na něj přehnaně optimisticky, ale uvědomuje si, že ten nejkrásnější dar, který máme, je život sám. Je pak na nás, jak s tímhle darem naložíme. Sami se můžeme trápit anebo se sami můžeme radovat z toho, jak se nám všechno daří, jak se nám ten život krásně žije. Nejde o to, aby si člověk užíval v tom smyslu, jak je to dnes chápáno, ale jde o to, aby žil. A to je hlavní. Krásné poselství stripu, který vás dokáže okouzlit, pobavit, ale také rozesmutnit. Pokaždé ale tak nějak hezky.
Komiks "Macanudo 3" můžete
zakoupit na stránkách nakladatelství Meander.
Na Comics Blogu najdete recenze na knihy:
"
Macanudo 1"
"
Macanudo 2"
"
Macanudo 4"
Žádné komentáře:
Okomentovat