Docela mi trvalo, než jsem se do série "Naruto" dostal, ale u čtvrtého dílu mám konečně pocit, že se jedná o něco víc, než jen obyčejný komerční tahák na kluky a možná i holky. Celou dobu jsem si říkal, že se tu buduje jenom něco, co se tváří jako strašně velké, ale přitom je to tak trochu o ničem, ale Masaši Kišimoto najel na klasický model, kdy sledujeme poměrně časově krátké, ale dlouze rozepsané a rozkreslené epizody, které jsou uzavřené. Příběh, který se zde uzavřel, trval vlastně tři díly, a to se v reálném čase odehrálo maximálně pár hodin, ale nebál bych se to celé vyjádřit spíš v řádech desítek minut. Když si tohle uvědomíte, dojde vám, proč se může podobná série dostat až na 600 kapitol a více.
Vzhledem k názvu "Most hrdinů" je celkem jasné, že se stále řeší první pořádná mise, kterou tři mladí nindžové dostali, a že budou muset svou zkouškou projít až do konce, který je hodně trpký, i když je zde i prvek, který by bylo možné nazvat happy endem. Tohle bych ani nebral jako spoiler, myslím, že v téhle sérii nečekáte, že to budou jatka oblíbených postav. Příběh s mostem se zde tedy uzavírá - a je to konec hodně emotivní - ale hned další příběh se začíná. Tři mladí hrdinové mají být součástí zkoušky, která by je dostala na další úroveň nindžů, což rozhodně není příležitost, kterou si chtějí nechat ujít. Jsou ale připravení? Dovíme se v následujícím díle. Anebo možná až v tom dalším.
Co jsem si tentokrát hodně užíval, to je Masašiho kresba. Nejde neobdivovat to, kolik čar dokáže použít. Jsou to stovky na jednom panelu - ne vždy, samozřejmě - a není to rozhodně na škodu. Nejlépe je to pak patrné na velkých panelech, jednostránkových anebo i dvoustránkových kresbách, kde si hraje s detaily a kde dokáže skutečně dokonale vykreslit všechno, co potřebuje. V případě této knihy je to například první strana kapitoly 34, kde je záběr na celé město. Podobný záběr už byl v první knize, ale tedy jsem si ho teprve vychutnal. Masaši jde do skutečně malých detailů a jeho lidičkové zde stále vypadají jako lidé. Úžasné, co se dá s touto tenkou linkou udělat.
Jak jsem říkal, díky tomuhle dílu jsem přesvědčený, že série se ještě může vyvinout zajímavým směrem. Jeden aspekt, který mě o tom hodně přesvědčil, je skutečnost, že Masaši Kišimoto je prostě rodilý Japonec, a i když je komiks cílen hlavně na chlapce mladšího věku, nevyhýbá se násilí, které zde bylo prezentováno docela intenzívně. Neříkám, že mě to přímo zaskočilo, přece jen už jsem si u Japonců zvykl na hodně, ale překvapivé to docela je, alespoň tedy ve své brutalitě. A líbí se mi to, co si budeme povídat. Postavy se zde projevují jako skuteční bojovníci, tak proč ty souboje šetřit? No, jsou zvědavý, jak se bude dařit dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat