Už dlouho si myslím, že cestopis je jedním z nejvhodnějších žánrů, které jsou pro komiks naprosto dokonalé. Autor může představit svým čtenářům oblast svého putování nikoli jen slovy, ale i obrazem. Ano, kresba není to samé, co fotografie, ale to vůbec nevadí. Naopak. Kresba může lépe poskytnout autorovu představu o tom místě. Nezáleží na tom, že nevidíme, jak místo skutečně vypadá, důležité je, že ho vnímáme tak, jak ho vnímal autor sám, anebo případně někdo, komu autor svůj příběh vyprávěl, jako je to v případě uznávaného a oceňovaného komiksu "Fotograf", který u nás vyšel sebraný v jediné knize, ač původně vyšel ve třech publikacích. Však je také na tři části rozdělen.
Jak jste asi pochopili, "Fotograf" je vlastně takový cestopis, ale je potřeba dodat, že se zároveň jedná o reportáž, rozsáhlou galerii fotografií a samozřejmě také o životopis několika měsíců života jednoho muže. Tím mužem je fotograf francouzského původu jménem Didier Lefèvre, který se zajímal hlavně o oblasti, kde to vřelo. V roce 1986 se vydal do válkou zmítaného Afghánistánu, aby zde fotografoval jednu misi MSF, tedy Médecins Sans Frontières neboli Lékaři bez hranic. Když se na misi přihlašoval, nejspíš ani netušil, jak bude všechno probíhat a jak to bude vypadat.
Kniha je rozdělena do tří částí, které by bylo možné nazvat "Cestopis", "Reportáž" a pak "Životopis" anebo "Životní strádání". Každá část je trochu jiná, podle toho, kde se odehrává a jak je podána. První část je cesta na místo určení, druhá část je o tom, jak Didier popisuje život v afghánské nemocnici, no a poslední část je o tom, jak se na vlastní pěst rozhodl vrátit domů, což byla asi ta největší blbost, co mohl udělat. Na druhou stranu, kniha dostává naprosto jiný rozměr. Nečekejte tedy jen cestu zpátky, dostanete něco jiného, silnějšího.
O co tedy jde? Skupina lékařů byla vyslána na misi do jedné afghánské vesnice, kde měla pomoct ošetřovat místní obyvatele, kteří jsou postiženi válkou se Sověty. Takhle to zní jednoduše, ale jen dostat se na místo určení může trvat celý měsíc. Z Pákistánu se musí lékaři se svým doprovodem i s fotografem dostat do Afghánistánu, a to i přes území, které je poměrně často bombardováno Rusy. Cestuje se v noci, celý den, moc se nespí. Tohle rozhodně není jen o tom, jaké má kdo schopnosti, ale i o výdrži, a to jak fyzické, tak i psychické. Nejinak je tomu i na místě, kde je polní nemocnice, jejíž podmínky jsou skutečně spartánské. Ale to je celá válka.
 |
| Didier Lefèvre |
"Fotograf" není ani tak komiks o válce jako o lidech. Ukazuje nám ty, kteří jsou ochotni pomáhat v podstatě za jakýchkoli okolností, ale také nám ukazuje, že ti, co jsou označováni v současnosti hlavně za teroristy, jsou prostě jen normální lidé. Těch teroristů asi tolik nebude, i když v době, kdy byl Didier v Afghánistánu, zde Tálibán ještě nefungoval. Afghánci, co nám jsou představeni, jsou opravdu normální lidé, někdy jsou šmejdi, ale podobné najdete i kolem sebe třeba v České republice, anebo kdekoli jinde. Kromě toho, že komiks skvěle zachycuje lidi, tak krásně zachycuje Afghánistán jako zemi. Snad polovinu komiksu, plus mínus, tvoří přetištěné Didierovy fotografie, které na své cestě pořídil. Ač jsou černobílé, nic to nemění na tom, že ten správný efekt se na člověka přenáší. Afghánistán je krásný, ač nehostinný, lidské osudy jsou krásné, ale i kruté.
 |
| Emmanuel Guibert |
Kniha obsahuje i klasický kreslený komiks, přičemž jsou panely poměrně pravidelné, většinou ve čtyřech řádcích, anebo je nahrazují ony zmiňované fotografie. Emmanuel Guibert a Didier Lefèvre volili takovou formu, aby fotografie dokreslovaly to, co je kresleno. Kresba nemusí rozhodně sednout každému, je taková velmi specifická, vypadá celkem jednoduše, ale naprosto skvěle se k příběhu hodí. Není zde mnoho detailů, barvy jsou v jednodušších odstínech, což přidává na syrovosti a jen dokresluje cestopis tím, že bylo kresleno "v rychlosti", i když komiks samozřejmě vznikl o dvacet let později, než byla absolvována celá cesta. Ještě než komiks kompletně vyšel, došlo ke smutné události a Didier Lefèvre zemřel (v roce 2007). Spolu s Emmanuelem ale po sobě zanechal krásný odkaz, který jen ukazuje, jak je naše mínění o světě různorodé, mnohdy špatné, založené na předsudcích. Neříkám, že vám komiks otevře oči a vy změníte svůj pohled na svět. Možné je ale všechno.
Žádné komentáře:
Okomentovat