Kresba: František Kobík
"1. výpravu do Ztraceného světa" už máme za sebou a seznámili jsme se prostřednictvím českého komiksu v podání autorů Tomana a Veškrny s příběhem "Ztracený svět" od sira Arthura Conana Doyla. Vzhledem k tomu, že Doyle do země Mapla Whita nevrátil, i když o Challengerovi ještě nějaké ty příběhy napsal, bylo na Vlastislavovi Tomanovi, aby se popral se zápletkou pro pokračování, které by klidně mohlo být nazváno "Ztracený svět 2", protože myslím, že se Tomanovi skvěle podařilo zachytit dobu, ale především pak dobrodružného ducha, kdy příběh nejen, že připomíná styl konce 19. a začátku 20. století, ale viděl jsem zde i blízkost k příběhům s Tintinem. Je to hlavně tím, že jsou zde akcentovány vynálezy, což by pravda, spíše odpovídalo Vernovi.
Vlastislav Toman vyměnil kreslíře. Tím se stal jeho poměrně častý spolupracovník, František Kobík. Kobík se ujal komiksu po svém a dal i postavám naprosto jinou podobu. Jiří Veškrna se prezentoval kresbou, která v podstatě všem postavám dávala stejné vlasy. Od toho se Kobík oprostil, ale sem tam si i více přizpůsobil tváře, kdy v podstatě pouze Challenger je si podobný. A pravda, trochu i Summerlee. Z Challengerovy dcery se stala blondýnka, Roxton je zrzek a Summerleemu konečně vyniknou šediny. Tohle vůbec nevadí, spíše si myslím, že to je ku prospěchu věci a příběh tak dostává nový rozměr a není tak jednoduchým pokračováním.
Je vidět, že tvůrci jak nad příběhem, tak i nad podobou komiksu skutečně přemýšleli a snažili se o to, aby dali čtenářům něco nového, něco, co nebude jen obyčejným navázáním. To vedlo k tomu, že se změnila výtvarná stránka, dle mého názoru k lepšímu. Kobíkově kresba je přece jen živější a hlavně používal mnohem příjemnější barvy. Tím příběh dostává i zajímavější rozměr hlavně na plošině, kde jsou různé potvory a další tvorové. Kobíkovi dinosauři vypadají naprosto skvěle a já jsem si musel jeho kresbu užívat, a to i v případě technických vynálezů, kdy je hlavně vidět, že s těmi si opravdu vyhrál. Platí to pak především o vzducholodi, která má pro příběh zásadní význam.
Roxton se rozhodne, že financuje a nakonec i povede druhou výpravu do Ztraceného světa. Pro tuto příležitost samozřejmě svolá celý původní tým, i když s Jessie nepočítají, protože ta má mateřské povinnosti. Ned Malone s cestou problémy nemá, otcovské povinnosti tak důležité nejsou. Jejich prostředkem dopravy na plošinu se má stát vzducholoď, na kterou nastoupí až v Brazílii, aby nemuseli letět celou cestu přes oceán. Ježe to ještě netuší, že je zde ještě někdo, komu z nějakého důvodu o zemi Mapla Whita také jde. Vlastislav Toman tak vypráví napínavý příběh se správnými záporáky, navíc se mu daří tohle spojit i s výbornými dobrodružnými scénami z plošiny.
I když je příběh docela dobře vystavěný, v případě závěru má čtenář stejně trochu pocit, že je to rychle utnuté, a to i přesto, že příběh má 28 stran, tedy o čtyři více než výprava první. Ve spolupráci s Kobíkem se mu ale rychlý konec, který nepostrádá zajímavé prvky, daří dobře zvládnout, a nakonec se z toho stává možná ještě lepší výprava než výprava první. Je zde napětí, máte strach o hrdiny, jen je prostě škoda, že se na malém prostoru odehrává tolik, tak strašně rychle. Opět se však prokazuje kvalita abíčkovského komiksu a hlavně schopnosti obou výborných autorů. Docela jsem zvědavý na specifickou, třetí výpravu.
Komiks "Zlatá kniha komiksů Vlastislava Tomana" můžete
zakoupit na stránkách nakladatelství Albatros.
Žádné komentáře:
Okomentovat