Velmi často se v případě tohoto komiksu objevují názory, že je to spíše pro ženy, že hlavně žena si poměrně malou knížku užije. To si ale nemyslím. Naopak, tohle je komiks, který je doslova pro muže, protože na něm mohou poznat, jak o nich vlastně ženy za jejich zády mluví, jak o nich smýšlejí a jak se na ně opravdu dívají. Ženské si řeknou všechno, když jsou ve skupině, to je celkem dobře známá pravda. Specifikem tohohle komiksu je hlavně skutečnost, že podává obraz ženského klábosení v kultuře, která je Evropanovy přece jen pořád vzdálená. Islámské tradice chápeme jako cizí až nepřátelské, a proto i tenhle komiks bude působit zvláštně, protože poznání některých tradic je skutečně velmi překvapivé, protože si nějak nedovedeme představit, že by to tak opravdu mohlo fungovat.
"Šitíčko" je tedy ve skutečnosti komiks o tom, jak si po vydatném obědě jde skupina mužů na siestu a ženy zůstávají samy s nádobím a s čajem. Samozřejmě i se svými historkami... no, vlastně drby. To opravdu není nic jiného. A o tom celý komiks je. Jak si jednotlivé postavy - jednou z nich je i Marjane Satrapi sama, ostatní jsou příbuzné a známé - vyměňují historky o těch, které je nemohou slyšet, ale také o sobě samých navzájem. Tohle je na tom celém pěkné. Ony nenechají nit suchou na nikom a jsou schopné se svěřit o sobě, případně i jedna o druhé říct něco nelichotivého, ač pravda, ne vždy sobě od očí. Marjane Satrapi se ale daří dívat na íránskou kulturu zase trochu jinak a ukazuje nám, že i mezi tamními ženami jsou smýšlení různá a že ony nejsou jednotny v tom, jak pohlížet na tradice a jak na moderní prvky, které přicházejí ze západu.
Marjane dokáže využít tu správnou formu, aby předávala poměrně zásadní informace o tom, jaké je postavení ženy v Íránu, anebo alespoň jaké toto postavení bylo. Vzhledem k poměrům v zemi a stále silnému islámskému přesvědčení, je snadno možné předpokládat, že tradice mají ještě silnější zastoupení. Vše je ale podáno s pořádnou nadsázkou, kdy Marjane dokáže vystihnout ten správný moment, aby přidala nějaký ten vtípek, nějaký ten cynismus. Funguje to a opravdu to není jen čtení pro dámy, které ale jistě ocení, že jsou zde takové ženy, které se dokážou nepružným tradicím postavit a jsou schopny stát na vlastních nohou, aniž by se musely opírat o neschopného manžela.
 |
| Marjane Satrapi |
Marjane zvolila zajímavou, ne až tak netradiční formu, kdy je "Šitíčko" mnohdy vyprávěno v podstatě jen jako komiks-dialog, což znamená, že těch ilustrací je sem tam opravdu málo. Jenže účel v tomhle případě světí prostředky a Marjane více kreslí přesně tam, kde je potřeba. Těch sekvencí, kde by šlo o skutečné rozpohybování děje, zde není mnoho, ale rozhodně nechybí. Navíc využívání stránky i jinak, než pouze panelově, jen dokresluje dojem, že tohle je vlastně takové deníkové kreslení. Přesně takové to je. Intimní zpovědi žen, které by muž neměl slyšet, ale o kterých stejně ví. Jen si nemyslete, že vás ta vaše za zády trochu nepomlouvá. Každý chlap si to zaslouží a Marjane to vystihla výborně. Jen je to taková jednohubka, která se rychle slupne a zůstane po ní ještě hlad. V takovou chvíli je asi nejvyšší čas na "Persepolis". I na ten se časem dostanu.
Žádné komentáře:
Okomentovat