Pokud se vám do ruky dostal tento druhý díl, pak nejspíš proto, že za sebou už máte i četbu komiksu "
Superman: Pro zítřek 1". Jestli nikoli, tak to hodně rychle napravte, protože druhý díl vám bude dávat ještě o něco menší smysl, než jaký nakonec dává. No, abychom byli trochu upřímní, ono vůbec nejde o to, že by byl celý komiks neprůhledný, ale Brian Azzarello volí styl vyprávění a přeskakuje mezi jednotlivými styly, přidává neúměrné množství postav, které byste navíc asi měli znát, aby tak zakryl, že vlastně nejde o nic jiného než o to, že i Superman tápe. Trochu mi přijde, že ani tvůrci samotní si nebyli výsledkem jistí, a tak to Jim Lee ještě zdůrazňuje v doslovu, abychom dostatečně pochopili, že nešlo o nic jiného, než o to, aby se tvůrci podívali na Supermanovu postavu trochu jinak.
Pravda, ono dění v první knize není až tak zásadní, protože pořád se vychází z toho, že došlo ke zmizení velkého množství lidí a Superman by docela rád věděl, co se stalo, ale minimálně tohle je v první knize docela dobře uvedeno. Důvodem Supermanova snažení je i skutečnost, že jednou ze zmizelých je i Lois Lane. Právě druhý díl přináší odpověď na většinu otázek a není to nutně odpověď potěšující. Doslovnost, to je velký problém tohoto komiksu, protože doslovnost jej nakonec dělá obyčejným, i když Brian Azzarello vkládá do komiksu to, co umí nejlépe - psychologie postav a vztahy mezi postavami. Supermana zde máme v podstatě jako jedince, který má problém s tím, aby si určil, kde je vlastně jeho místo. To vede k tomu, že tápe, je si nejistý a tím i zranitelný. Aby toho nebylo málo, bude proti sobě mít skutečně pořádného nepřítele.
Brian nakonec Jimovi umožnil, aby si trochu zakreslil nějaké ty významné postavy, a tak se nám tu promenádují Wonder Woman, Batman, ale především pak zajímaví záporáci. Nutno však říct, že pokud se jedná o záporáky, jejich specifičnost tkví především v tom, že jsou skvěle vizuálně provedení. "Equus" je skutečně vizuálně zajímavý, stejně jako jeho "bratr", který se zde objeví. Ten je mimo jiné také ukázkou toho, jak snadno se zajímavá postava může proměnit v něco, co je prostě jenom obyčejné. Brian Azzarello snadno zabil její potenciál v domnění, že využití způsobem, jak k tomu došlo, je symbolické. Nějak mi v tom chyběly emoce. Na to, že deset, jedenáct čísel čekáte na rozuzlení, je celé finále takové uspěchané, ač se snaží vypadat hlubokomyslně.
"Superman: Pro zítřek 2" je krásnou ukázkou toho, jak se scénárista pokusí o to, aby předal scénář, který bude mít myšlenku, scénář, který bude trochu víc, bude mírně umělecký, bude se snažit spojovat superhrdinskou realitu s hlubším zamyšlením, ale v konečném důsledku je tohle celé lež a pořád se jedná jen o to, že se superhrdina chce vyrovnat se svou osobností a tím, že ne vždy je všechno, tak, jak chce, ne vždy je všechno snadné. Myslím si, že Jimova kresba k tomuhle komiksu nesedí a bylo by třeba jiné, méně mainstreamové, aby Brianův scénář vyzněl tak, jak chtěl. Jimova kresba je skvělá, o tom, žádná, ale tady je vidět, že spolupráce dobrého scénáristy a skvělého kreslíře nemusí vést k výbornému, nebo dokonce výjimečnému výsledku. "Superman: Pro zítřek 2" je v celkovém provedení spíše podprůměrný.
Žádné komentáře:
Okomentovat