Možná to bude znít, že opravdu nemám rád superhrdinský komiks, ale když zjišťuji, co všechno je v komiksu možné, jaké myšlenky se dají předávat, jaké příběhy jsou vyprávěny, ať už skutečné, nebo fiktivní, jeví se vedle toho mainstream jako... no, poměrně nudný, opakující se a bez nápadu. Nejde o to, že bych neměl mainstream rád, ale jsem z těch, co rádi zjišťují, že je zde mnohem více žánrů než jen jeden. A mainstream se jednoduše drží svého jednoho žánru. Americký mainstream už se dostal do takové fáze, že většinou s ničím novým nepřichází. Jsou zde dobré příběhy, ale v záplavě obrovského množství čísel za měsíc už jde jen o to, že máte postavy rádi.
Joann Sfar je autor jiný. Ten nám prezentuje postavu, kterou je poměrně jednoduché nenávidět. Je to postava, která se hned na obálce knihy objevuje s obnaženým přirozením. Tohle samo o sobě je něco, co v mainstreamu neuvidíte. Na jednu stranu kvůli přístupnosti, na stranu druhou proto, že mainstream je mnohem více sexistický a přetvařuje se. Pascin nás do půli těla obnažený - do té spodní poloviny těla - provází první částí příběhu a nahého ho uvidíme často. Ne proto, že by to bylo sexy, že by to mělo přilákat něžné pohlaví k tomuto komiksu, ale proto, že Pascin - alespoň ten Sfarův - je prostě takový. Je to bohém, který moc neřeší a přitom řeší všechno, užívá si života, ale vlastně to ani nedokáže, přesto si žije tak, jak by mu mnozí mohli závidět a jak mnozí prostě žít nedokážou, protože on svoje živobytí zase tak moc nehrotí. Ono to nějak bude. Ač tohle nezní jako dílo, které vás uhrane, já jsem se nemohl odtrhnout.
Julius Mordecai Pincas je skutečnou postavou a jednalo se o původem bulharského malíře, který se přes Vídeň a Mnichov dostal do Paříže, kde se stal poměrně proslulým, cestoval až do Spojených států amerických, ale vrátil se do Francie, aby zde našel i svůj osud - smrt z vlastních rukou. Oběsil se ve svém ateliéru na Montmartru. Skoro mi to přijde jako příhodná smrt pro umělce. Pascin se narodil v roce 1885 a zemřel v roce 1930. Joann Sfar nesleduje jeho život podle historických faktů, fabuluje a vynechává zásadní události, případně je zmiňuje pouze rámcově (například Pascinova cesta do USA, kde prožil šest let je zde pouze jako zmínka). Jenže tahle kniha není o tom, že by měla být historicky přesná. Tahle kniha se snaží zachytit dobu a specifického člověka, který má jedinečný vztah k životu, k ženám i umění.
Joann Sfar tohle dokázal. Prezentuje příběh člověka, který žil svůj život a žil ho tak jak jeho mysl chtěla, jak on sám toužil, anebo jak to prostě nechal. Miloval ženy, s kterými byl? Možná. Není to jisté. Měl rád své přátele? Těžko říct. Měl rád sebe sama? Ano, asi ano, ale co určitě měl rád - a mohl o tom mluvit, jak chtěl - to bylo výtvarné umění. Žil jím a dávalo mu smysl. Až v určité chvíli smysl dávat přestalo. Ale tohle kniha zatajuje. Není to o Pascinovi, umělci, který se nakonec zabil, je to o Pascinovi, umělci, který žil a tvořil. Miloval kresbu a to Joann Sfar použil i pro grafickou stránku svého komiksu. Přizpůsobuje kresbu, používá tahy perem, ale stejně tak i štětcem, má tenkou linku, ale využívá i silnou, rozkresluje detaily, ale sem tam je minimalizuje, černé plochy na druhé straně střídá jejich absence. Jako kdybyste nahlíželi do Joannova skicáře, který je provázán postavou a jejím příběhem. Skvělé zachycení zajímavé postavy, jejíž osudy nejsou krásné, ale to neznamená, že nestojí za přečtení. Pokud něco Sfar tvoří, dělá to z přesvědčení, že to stojí za to. Tohle je ten případ.
Žádné komentáře:
Okomentovat