Kniha "
Češi 1918: Jak Masaryk vymyslel Československo" ve mně rozhodně nezanechala takové dojmy, abych si myslel, že je celý projekt "Češi", který je vytvářen v souvislosti s Českou televizí a jejím seriálem "České století", smysluplný a že by další sešity mohly nějak zásadně promluvit do kvality českého komiksu. Jenže hodnotit celý projekt jen na základě jednoho sešitu je rozhodně nesmysl, protože pak přišel pátý díl - ano, knihy nevycházejí chronologicky podle let, která jsou uvedena na jejich obálce, ale různě - který mi ukázal, že tohle smysl má a že komiks v tomhle případě může mít zásadní vliv na to, jak bude takový příběh vnímán.
Pavel Kosatík se opět postaral o scénář, koneckonců je tvůrcem celého seriálu, ale tam, kde nezafungovala spolupráce s autorem Ticho762, tam se spolupráce s Vojtěchem Maškem ukázala jako plně funkční. Tentokrát nevznikl komiks, který by toužil zaujmout bizarní kresbou více než příběhem, který sám o sobě byl podán prazvláštně. Teď vznikl komiks, který jako komiks funguje celkově. Tady by text nemohl fungovat bez kresby, stejně jakoby nemohla fungovat kresba bez textu. Dohromady vzniklo spojení, které je skutečně výtečné a nic na tom nemění, že je silně depresivní. Ten příběh silně depresivní byl a má být takový i podáván.
Poté, co se Sovětský svaz ujal po druhé světové válce vlády v podstatě nad polovinou Evropy, rozhodl se Stalin, že je potřeba pojistit moc a ujistit se, že jsou všichni na jeho straně. Znamenalo to konstruování obvinění a provádění procesů, které byly krásně vymyšlené natolik, že mohli být lidé popravováni. A kdo by se také režimu, kterému šlo jen o dobro lidu, bránil? Stalin si uvědomoval, že nepřátelé jsou i ve straně, a tak bylo potřeba provést čistky. Došlo k tomu v Maďarsku, v Polsku, Jugoslávie se vzepřela, Československo bylo další na ráně. Prezident Gottwald si až tak velkou pozornost nezasloužil, ale bylo na něm, aby rozhodl, kdo bude obětním beránkem. Nakonec se jím stal muž, který byl ještě o rok dříve generálním tajemníkem. Jenže to byl žid a bylo potřeba někoho vybrat. Slánský, oddaný komunista, věděl, že má jednoduše smůlu. Jeho poslední slova, která jsou i mottem na zadní obálce, svědčí o tom, že byl smířen s tím, co se stalo. "Mám, co jsem si zasloužil.," řekl. Jsou to slova pochopení před smrtí, ale možná v tom člověku skutečně něco čistého bylo.
Pavel Kosatík napsal dobrý scénář, ale přece je, bez té kresby by to nebylo ono. Navíc jeho scénář je opět celkem zkratkovitý a mám pocit, že jsou zde zajímavé momenty, které byly prostě jen přeskočeny. Je to docela škoda, protože si myslím, že i ty by stály za znázornění. Komiks se ale v tomhle směru vyhýbá vizuální kontroverzi a násilí. Pořád jde primárně o to, co lidé říkají, jak jednají a co si myslí. Příběh je uveden myšlenkou, že zde vlastně nejsou kladní hrdinové, a je tomu skutečně tak. Vojtěch Mašek pak dodává ještě větší hloubku černobílou kresbou s odstíny šedi, a krvavě trubicovou kresbou, která se prolíná celým sešitem. Jen je škoda, že mi symbolické prvky až moc připomněly krátký komiks "Chytřejší než oni" (je součástí knihy "
Ještě jsme ve válce") v kresbě Tomáše Prokůpka. Nic to však nemění na tom, že z příběhu si odnesete přesně ty silné pocity, které by příběh měl mít. Výborně zpracované s drobnými vadami na kráse, které celkový dojem nezkazí.
Na Comics Blogu najdete recenzi na knihu "
Češi 1918: Jak Masaryk vymyslel Československo".
Žádné komentáře:
Okomentovat