- Vyrobeno v Japonsku: Cesta tradice i změny (Jan Sýkora)
- Otaku: Děti konzumního ráje (Karel Veselý)
- Manga: Hrdinové bez trikotu (Anna Křivánková)
- Anime: Studio 4°C (Antonín Tesař)
- Videohry: Odraz japonského životního stylu (Jan Miškov)
- Film: Spletité cesty japonské kinematografie k západním divákům (Jiří Flígl)
V první řadě, tohle není komiks a vlastně to ani není publikace, která je výlučně zaměřena na komiks. Přesto jsou manga a články o ní poměrně důležitou součástí této knihy, a tak jsem si myslel, že by stálo za to na ni upozornit i na Comics Blogu. Manga je něco, co se k nám dostalo především v posledních letech a spolu s anime se jedná o tvorbu, díky které i v České republice jsou otaku, vznikají jejich skupiny a dochází k jejich srazům. Tohle jsou projevy japonské kultury, které zajímají mladé. Pro ně - a nejen pro ně - je japonská kultura stále něčím exotickým, zajímavým a novým. Nemluvě pak o tom, že zde nechybí ani kvalita, která může nahradit západní produkci, jež se k nám dostává ve velké kvantitě, ale právě z hlediska kvality jsou tu mnohdy nedostatky. A pokud ne přímo nahradit, jedná se o skvělou alternativu.
Celá kniha esejů je otevřena příspěvkem Jana Sýkory, z jehož textu je jasně patrné, že už se Japonskem, jeho kulturou a společností nějakou dobu zabývá, a tak se jedná o skutečně odborný článek, který z hlediska kvality a odbornosti nasazuje laťku poměrně vysoko. Natolik vysoko, že není žádným jiným autorem později překonána. Snad je to dáno i zkušenostmi a sečtělostí, protože Jan Sýkora je nejstarší z autorů v této knize uveřejněných. Jeho esej vám dokáže dát ten správný směr, dokážete se vžít do toho, jaká je japonská kultura, jak je chápána a jak chápe sebe samu. Následně je pak mnohem jednodušší, abyste porozuměli tomu, jaký je v Japonsku přístup k jednotlivým druhům umění.
Kniha esejů se skládá z celkem dalších pěti příspěvků, které jsou uvozeny obecnými názvy - otaku, manga, anime, videohry, film. Přiznám se, že mě to trochu zmátlo, protože takto byly články prezentovány i v obsahu a já jsem čekal obecné eseje o těchto stránkách japonské kultury, které se dostávají díky moderním technologiím a hlavně díky internetu hojně i k nám. Nečekejte obecné eseje - většinou - ale spíše zajímavé články, které se zaměřují na určité prvky jednotlivých témat. Samotné eseje jsou pak uvozeny svým názvem (viz výše), který je většinou celkem jasně konkretizuje.
První esej je ještě možné nazvat celkem obecnou, přece jen je zaměřeno na otaku a jejich kulturu. Jedná se o jakýsi cestopis spojený s historickými fakty. Tenhle esej je určený hlavně pro osoby, které o otaku neví anebo si jich všimli jen povšechně. I když mám rád mangu i anime, a to ani nemluvím o hraných japonských filmech, především hororech, za otaku jsem se nikdy nepovažoval. Moje záliba ještě nejde až tak daleko, abych definici naprosto splňoval, ale nebudu k tomu mít daleko. Tenhle esej se mi zamlouval hlavně z hlediska prezentovaných faktů. Navíc se později ukázalo, že je kniha dobře editována a jednotlivé části na sebe celkem navazují, a tak není potřeba jednu událost vysvětlovat dvakrát.
Esej o manze je pouze přehledem komiksů, které ve svém čele mají celkem normální hrdiny, v podstatě z lidu. Většinou. Autorka přehled pojala historicky a je to hlavně pro ty, které by podobná témata zaujala. Stejně tak se zde ale ukazuje bohatost mangy a toho, jaká všechna témata může prezentovat. Asi nejkonkrétnějším příspěvkem z hlediska zúžení tématu je esej Antonína Tesaře o anime, který se zaměřuje na jedno specifické japonské animační studio. V záplavě anime, které má poměrně jednotnou podobu z hlediska použité grafiky, pak možná i trochu překvapí, že jsou zde studia, která nechtějí jít s proudem, nejsou komerční, ale nabízí zajímavé experimenty. Přesně tohle je Studio 4°C. Právě Antonínův esej mě skutečně zaujal a přiměl mě k tomu, abych si o studiu a jeho filmech zjistil ještě více, respektive na nějaký kouknul (až bude čas).
Poslední dva eseje mě tematicky až tolik nezaujaly. Přehled některých japonských videoher a toho, jak se měnil tento průmysl, není v žádném směru příliš objevný a myslím, že pro většinu hráčů, kteří se na východní hry zaměřují, zde nebude nic nového. A stejně tak je tomu i v případě filmu, kde by například vzhledem k prvnímu eseji, bylo docela zajímavé se zaměřit na to, že zde skutečně existuje určité rozdělení na nižší a vyšší umění, ale že jsou zde zároveň díla, která jsou na první pohled brakem, ale dokáží v sobě skrývat myšlenky, které jsou většinou spojovány právě s vyšším uměním. Západní kultura tohle nedokáže. Alespoň ne v takové míře.
Eseje jsou primárně určeny pro osoby, které nemají k Japonsku tak blízko, ale chtějí se o něm něco dovědět. Na druhou stranu, je zde dostatek faktických informací, které mohou zaujmout i ty, kteří se jednotlivými prvky japonské kultury zabývají, kupují je a prožívají. V tomto směru si pak myslím, že kniha splnila svůj účel a poskytuje pohled na současnou japonskou kulturu, i když - trochu v opozici k prvnímu eseji - se snaží hledat východiska v minulosti. Co bych ještě vytknul - budu to asi u japonských věcí dělat častěji - to je česká transkripce. Ono je sice hezké, že čeština dokáže japonštinu přepisovat lépe než angličtina, ale je potřeba si uvědomit, že pokud si chcete o jednotlivých tvůrcích a jejich dílech zjistit víc, česká transkripce vám moc nepomůže, protože ji internet nezná. A i když je Google až moc inteligentní nástroj, zase tak inteligentní není. Anglická transkripce je jednoduše nejrozšířenější a nevím, jestli zde máme až tak moc velkou potřebu české transkripce, která by musela hodně co dohánět, aby si mohl kdokoli něco na internetu vyhledat pod českým přepisem.
Knihu "Made in Japan" můžete
zakoupit na stránkách nakladatelství Labyrint.
Žádné komentáře:
Okomentovat