#699: Čajovna u malajského medvěda - 80 %

Čajovna u malajského medvěda (La Tetería del Oso Malayo)

Vydalo nakladatelství Sýpka v brožované vazbě v roce 2009. Původně vyšlo jako "La Tetería del Oso Malayo" v roce 2006 v nakladatelství Astiberri. České vydání má 184 stran a prodává se v plné ceně za 290 Kč.

Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.

Scénář: David Rubín

Kresba: David Rubín

Španělský komiks není něco, co bychom v našich luzích a hájích vídali příliš často. O to více mě zaujalo, že se k nám v roce 2009 dostal komiks, který se tváří nenápadně, ale ve své podstatě je velmi silný a krásný. I když by se to na první pohled nezdálo, má celkem blízko k americkému komiksu. David Rubín zde vzdává hold americkým superhrdinům, které podle všeho obdivuje, ale zároveň se nebojí je dávat do naprosto nového, lidského kontextu. Jeho příběhy nejsou velkolepé, ale zůstávají vtipné i smutné, laskavé i kruté, stejně jako je i lidský život sám. Pojďme se na jednotlivé povídky ze sbírky "Čajovna u malajského medvěda" podívat.

Úvodní povídka "Za barovým pultem", která nám má představit nejen to, jaká je titulní čajovna, že je to ve skutečnosti psycho-animická poradna, ale také nám má představit Rubínův styl vyprávění, který je pozvolný a laskavý. Sigfrido je medvěd, který se snaží pomáhat svým zákazníkům s problémy. Jeho zákazníky nejsou vždy obyčejní lidé, ale třeba osleplí superhrdinové, nebo mytické bytosti v depresích. On jim dokáže pomoct, přičemž jeho pomoc je krásně poetická. "Světluška" je příběhem o tom, že ani Sigfrido není medvědem, který by za sebou neměl trápení. Světluška, ten malý brouček, Sigfridovi připomíná těžkou minulost, na kterou se nesnažil přímo zapomenout, ale od které utekl. Čajovna je ve skutečností terapií pro něho samotného, kdy se snaží nějakým způsobem jít dál, aniž by jeho zákazníci věděli, co ho do města přivedlo.

Anton z příběhu "Anton v plamenech"je na první pohled obyčejný člověk. Jenže má v sobě plamen. Plamen, který ho doslova stravuje zaživa. Není špatný člověk, ale přesto udělá velmi špatnou věc. Zabije. Zabije své blízké. Výsledek může být pouze jeden. Rubínova povídka o šílenství a vykoupení smrtí je asi nejbrutálnější, která se ve sbírce nachází, alespoň pokud se množství krve týká. Nezáleží na tom, že komiks je černobílý, krev je krev i v tomhle podání. Adam Kent a jakýsi Bruce v blázinci v komiksu "Otoč klíčem"? Ano, odkaz na dva největší superhrdiny DC Comics je do očí bijící. Ale nejsou v tomhle případě ukázáni jako silné osobnosti, ale jako osoby, které mají problémy. Kent se zmítá v depresích a navštíví svého přítele Bruce v léčebně. Bruce po něm nechce nic jiného, než aby ho zabil. Kent tohle nedokáže, ale jak má příteli pomoct? Příběh nabízí opět lidskou pointu, která je trochu v protikladu s velkolepými závěry superhrdinských komiksů. Celý příběh je pak záměrně koncipován jako pocta mainstreamu, ale stejně tak jako jeho opak, respektive jiný směr, jiný pohled.

Nesmyslnost války a obrovské oběti, které přináší naprosto zbytečně. Ale právě v tomhle prostředí se ukazují lidské charaktery a rodí se hrdinové. Příběh "Rozkazy" vypráví jeden takový hrdinský příběh, ne nepodobný tomu, který byl prezentován v komiksu "300". V tomhle případě se ale jedná o příběh komornější, méně akčnější, který akcentuje španělskou minulost, jež je válkami protkána. David Rubín dál v komiksu "Neprůstřelná vesta pro dcerušku" ukazuje, jak široký je jeho záběr a také zájem. Už se věnoval superhrdinskému dramatu, válečnému hrdinství, osobnímu utrpení i romanci. Teď přišla řada na gangsterku v moderním hávu. Chlap s dcerkou utíká před lidmi, co ho chtějí zabít. Úkryt, i když jen dočasný, nachází v Sigfridově čajovně. Překvapivě zde ale nalezne mnohem víc. Čajovna tedy skutečně není jen místem, kde si zákazníci zajdou na čaj, ale objeví zde většinou víc. Mnohým se vyřeší jejich životy.

"Brambory" jsou velmi silný příběh. A ty Rubínovi jdou. Vystačí si téměř beze slov, o to více je lyričtější. Někdy prostě – ať člověk dělá, co dělá – nedokáže pokračovat. Může se snažit, ale nejde to. Sebevražda není krásný čin, ale v tomhle pojetí je přece jen trochu jiná. Komiks ukazuje, že i když se Sigfrido snaží svým zákazníkům pomáhat, není to vždy možné. Rubín zase ukazuje, že žánrově je skutečně nevyhraněný. Nejdelší příběh, který sbírka obsahuje, se jmenuje "Věci, které se nakonec stejně rozbijí". Je zhruba šestkrát tak dlouhý jako ostatní. Je o něčem, co jednou potká všechny z nás. Konec silného vztahu plného lásky. Některé končí krutě, některé laskavě. Hlavní postava příběhu nenese rozchod příliš dobře. Příběh však nemá temnou pointu ani happy end, naopak, je takový, jaký je život. Jednoduchý a přesto nepříjemný i nádherný. Někdy ale prostě nedojde k velkému poznání, nové lásce, někdy se z toho dostane jedině tak, že uplyne nějaká doba.

David Rubín

Tvorba Davida Rubína má neskutečně mnoho zdrojů. Kromě superhrdinského komiksu, to jsou jednoznačně filmy, napadají mě i vlivy ostatních komiksových tvůrců. To, jak na sebe povídky navazují, jak jsou provázané, to mi připomíná "Sin City" Franka Millera, i když Frank byl v tomhle smyslu ještě systematičtější. David Rubín však ukazuje, že je schopen svébytného stylu a vytvářet příběhy, které překypují poetikou. Co trochu zamrzí, to jsou určité nedostatky v českém vydání. Jednou jsem si všiml, že na stránce před samotným příběhem chybí překlad, nechápu pak otazníky a vykřičníky před větami v bublinách. Rozumím jim v případě španělštiny, ta je takto používá, ale proč je dávat i do české verze? Jinak je ale komiks velmi dobrý a já jsem rád, že ho nakladatelství Sýpka vydalo. Je to zase něco jiného na našem trhu.