Jak jsem psal již dříve, udělal jsem si menší objednávku mangy z výprodeje Zoneru, a tak se postupně ke všem komiksům, které jsem sehnal, dostanu. Docela jsem byl zvědavý, co čekat od romantické mangy, protože tak "Každá jsme jiná" rozhodně na první pohled vypadá. A asi to i romantika je, ale to se konkrétněji dozvíme až v dalších dílech, protože ono by to zatím klidně mohlo být i existenční drama. Přece jen je zde ale dostatek humoru, který všechno odlehčuje. A není to jen humor, který tomu pomáhá, ale také ona klasická japonská bizarnost, která teď není čistě vizuální, ale prostě v tom, jak jsou pojaty sekvence, jejich návaznosti a obecně některé prvky příběhu.
"Každá jsme jiná 1" odstartuje celkem obyčejně: Maju, začínající módní návrhářka, nebo prostě jen mladá holka, protože její profese zatím nemá nějaký zásadní význam, se zrovna rozešla s klukem a je z toho dost špatná. Mimo jiné i proto, že se musí odstěhovat, protože bydlela u něj. Našla si nové bydlení v domě, kde je jí dovoleno všechno, protože po určité době se bude dům stejně přestavovat. Jenže jaké je její překvapení, když zjistí, že má sousedku. Dům je rozdělen na dvě části, což Maju nevěděla, a o sousedce se doví ve chvíli, kdy Juka prorazí rukou zeď.
Tohle je docela dobré entrée a hned se o Juce dovídáme to základní - je to bojovnice, která dělá MMA, tedy Mixed Martial Arts (smíšená bojová umění). Prostě na sobě maká a pak, když se na to cítí, jde do zápasu, kde jsou prvky hned několik různých druhů bojových umění a stylů, a to pro různé fáze boje v postoji, na zemi a při zápasnické technice. O MMA se toho zase nedovíme tolik, alespoň ne v příběhu, ale pro děj je to docela zásadní. "Každá jsme jiná 1" se tak točí kolem jejího zápasení a na nějakou tu romantiku zatím moc nedojde. A pokud už ano, není to nic, co by bylo úplně červenou knihovnou. V tomhle je příběh mnohem realističtější a ukazuje nám i trochu temnější stránky toho, co to znamená se zamilovat.
Tvůrcům se podařilo vytvořit první knihu, která je dostatečně zajímavá v tom, co se zde děje, respektive, jak jsou rozvrženy postavy, abyste měli zájem si přečíst i díl další. Není to však něco, co by vás mělo strhnout hned na první přečtení a vy měli doslova hltat každé slovo. Tohle se vám nestane, protože na to je příběh zvláštně kouskován a někdy máte pocit, že vám něco uniklo, že se něco důležité, co tam bylo, přeskočilo, ani jste si nevšimli kdy. V manze to není až tak zvláštní styl vyprávění, prostě se jede tak, že si zbytek musíte domyslet. "Každá jsme jiná 1" tak není výjimečnou knihou, ale je dostatečně zajímavou na to, abyste chtěli vědět, jak to vlastně dopadne a co z toho nakonec vyleze.
Žádné komentáře:
Okomentovat