K devátému "Aarghu" jsem se prostě musel dostat, už jen proto, že v sešitu je komiks "Rodinné foto", ke kterému jsem napsal scénář. On je to tedy komiks beze slov, ale Petrovi Hlavizňovi jsem předal scénář, s poměrně přesným rozpracováním jednotlivých oken, která on nakreslil v podstatě tak, jak jsem požadoval. Co tomu dodal, to je onen neskutečný styl, který ten celkem jednoduchý, blochovský scénář povyšuje o něco výše. Za tuhle spolupráci jsem neustále moc vděčný a jen mě mrzí, že už na nějakou další nedošlo. Pokud se nepletu, Petr se už komiksu v podstatě nevěnuje.
Devátý "Aargh!" se věnuje především české a polské tvorbě a magazín opět ukazuje, jak moc je silný ve chvíli, kdy se zaměřuje na komiksovou publicistiku. Profily a rozhovory, které jsou zde prezentovány, rozhodně stojí za to. První rozhovor je s českým autorem Jiřím Zimčíkem, kterého budete nejlépe znát asi právě ze stránek "Aarghu!" nebo jiných českých sborníků, druhý rozhovor je pak s legendou Grzegorzem Rosińským, kterého asi budete nejlépe znát z "
Thorgala". U Rosińského se dovíte jeho celkem zajímavé názory na tvorbu.
Publicistika se dále věnuje osobě české, skoro neznámé autorky dřevorytů Heleně Bochořákové-Dittrichové, další medailon pořádně představuje tvorbu Jiřího Winter-Neprakty. Článek o své tvorbě napsal sám legendární tvůrce, který nás opustil jen rok po vydání tohoto čísla "Aarghu". Stručně, ale docela zevrubně se nám představí polský komiks a směry, kterými se v posledních letech vydává. Polský komiks a jeho přehled pak doplňuje portrét postavy Froncka, která byla v Polsku velmi oblíbená. (
Pozn.: Hned za tímto článkem najdete i náš komiks "Rodinné foto".) No a nakonec je tu ještě článek o mýtech, kterým se věnuje i několik málo komiksů, které jsou do tohoto čísla tematicky zařazeny.
A teď už ke komiksům. Jak to tak u magazínu "Aargh!" bývá, je zde spíše méně těch, které mě dokáží oslovit. Tak v první řadě je to skvělá zadní obálka od Tomáše Kučerovského, kdy jeho komiks je vtipně pravdivý. Na ten se můžu dívat pořád. Když se podíváme dovnitř, tak "Šohaj" je dobře kreslený, ale scénář mě nijak nedostal. Následuje však pro mě scenáristicky a kresebně nejvyváženější dílo, a to jsou dva "Vánoční příběhy" od Ireny Douskové a Lucie Lomové. skvělý náhled na náš svět a skvělé pointy. Lela Geislerová vyloudí minimálně pousmání, stejně jako Tomáš Kučerovský a Pavel Čech se svými jednostránkovými jednohubkami. Ve výborné formě se předvádí Mawil, jehož kresba je v případě "Xu" prostě kouzelná. "Ježek Jiří" a "Mikropolis" jsou temně vtipné, což oceňuji. A jsme vlastně na konci s tím, co se mi ještě zamlouvalo. "Historia Metodeana" je sice rozsáhlá, ale to je tak vše, čím na mě udělala dojem. Téměř hellboyovské pojetí postavy Metoděje je zajímavé, ale nesedí mi.
Tak a to je všechno, co bych k tomu chtěl říct. I v tomhle čísle je přehršel různých kreslířských stylů, stejně jako stylů vyprávění, ale to, co asi člověka nejvíc zaujme, je stejně ta publicistika. Jako vždy. V "Aarghu" prostě nemůžou být všechny komiksy, které mě něčím oslní. Nestane se to asi nikdy, jen je třeba se zaměřit na to, že tahle různorodost umožňuje mladým a začínajícím tvůrcům ukázat cestu. Je už pak na nich, jestli se vydají po nějaké prošlapané, anebo zkusí také svojí vlastní, originální a někdy prostě takovou, která musí zákonitě zapadnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat